[1] Ten, kdož v skrýši Nejvyššího přebývá, v stínu Všemohoucího odpočívati bude.
[2] Dím Hospodinu: Útočiště mé a hrad můj, Bůh můj, v němž naději skládati budu.
[3] Onť zajisté vysvobodí tě z osídla lovce, a od nejjedovatějšího nakažení morního.
[4] Brky svými přikryje tě, a pod křídly jeho bezpečen budeš; místo štítu a pavézy budeš míti pravdu jeho.
[5] Nebudeš se báti přístrachu nočního, ani střely létající ve dne.
[6] Ani nakažení morního, vlekoucího se v mrákotě, ani povětří morního, v polední čas hubícího.
[7] Padne jich po boku tvém tisíc, a deset tisíců po pravici tvé, ale k tobě se to nepřiblíží.
[8] Očima toliko svýma to spatříš, a odplatě bezbožných se podíváš.
[9] Poněvadž jsi Hospodina, kterýž útočiště mé jest, a Nejvyššího za svůj příbytek položil,
[10] Nepřihodí se tobě nic zlého, aniž se přiblíží jaká rána k stánku tvému.
[11] Nebo andělům svým přikázal o tobě, aby tě ostříhali na všech cestách tvých.
[12] Na rukou ponesou tě, abys neurazil o kámen nohy své.
[13] Po lvu a bazališku choditi budeš, a pošlapáš lvíče i draka.
[14] Poněvadž mne, dí Bůh, zamiloval, vysvobodím jej, a vyvýším; nebo poznal jméno mé.
[15] Vzývati mne bude, a vyslyším jej; já s ním budu v ssoužení, vytrhnu a oslavím jej.
[16] Dlouhostí dnů jej nasytím, a ukáži jemu spasení své.