[1] Vyučující, Azafovi. Pozoruj, lide můj, zákona mého, nakloňte uší svých k slovům úst mých.
[2] Otevru v podobenství ústa svá, vypravovati budu přípovídky starobylé.
[3] Co jsme slýchali i poznali, a co nám otcové naši vypravovali,
[4] Nezatajíme toho před syny jejich, kteříž budoucím potomkům svým vypravovati budou chvály Hospodinovy, ano i moc jeho a divné skutky jeho, kteréž činil.
[5] Neboť jest vyzdvihl svědectví v Jákobovi, a zákon vydal v Izraeli, což přikázal otcům našim, aby v známost uvodili synům svým,
[6] Aby to poznal věk potomní, synové, kteříž se zroditi měli, a ti povstanouce, aby vypravovali dítkám svým,
[7] Aby pokládali v Bohu naději svou, a nezapomínali se na skutky Boha silného, ale ostříhali přikázaní jeho,
[8] Aby nebývali jako otcové jejich, pokolení zpurné a protivné, národ, kterýž nenapravil srdce svého, a nebyl věrný Bohu silnému duch jeho.
[9] Jako synové Efraim zbrojní, ač uměle z lučiště stříleli, však v čas boje zpět se obrátili,
[10] Nebo neostříhali smlouvy Boží, a v zákoně jeho zpěčovali se choditi.
[11] Zapomenuli se na činy jeho, a na divné skutky jeho, kteréž jim ukázal.
[12] Před otci jejich činil divy v zemi Egyptské, na poli Soan.
[13] Rozdělil moře, a převedl je; učinil, aby stály vody jako hromada.
[14] Vedl je ve dne v oblace, a každé noci v jasném ohni.
[15] Protrhl skály na poušti, a napájel je jako z propastí velikých.
[16] Vyvedl potoky z skály, a učinil, aby vody tekly jako řeky.
[17] A však vždy přičíněli hříchů proti němu, a popouzeli Nejvyššího na poušti.
[18] A pokoušeli Boha silného v srdci svém, žádajíce pokrmu podlé líbosti své.
[19] A mluvili proti Bohu, řkouce: Zdaliž bude moci Bůh silný připraviti stůl na této poušti?
[20] Aj, udeřilť jest v skálu, a tekly vody, a řeky se rozvodnily. Zdali také bude moci dáti chleba? Zdali nastrojí masa lidu svému?
[21] A protož uslyšav Hospodin, rozhněval se, a oheň zažžen jest proti Jákobovi, a prchlivost vstoupila na Izraele,
[22] Proto že se nedověřili Bohu, a neměli naděje v spasení jeho,
[23] Ačkoli rozkázal oblakům shůry, a průduchy nebeské otevřel,
[24] A dštil na ně mannou ku pokrmu, a obilé nebeské dával jim.
[25] Chléb mocných jedl člověk, seslal jim pokrmů do sytosti.
[26] Obrátil vítr východní u povětří, a přivedl mocí svou vítr polední.
[27] I dštil na ně masem jako prachem, a ptactvem pernatým jako pískem mořským.
[28] Spustil je do prostřed vojska jejich, a všudy vůkol stanů jejich.
[29] I jedli, a nasyceni jsou hojně, a dal jim to, čehož žádali.
[30] Ještě nevyplnili žádosti své, ještě pokrm byl v ústech jejich,
[31] A v tom prchlivost Boží připadla na ně, a zbil tučné jejich, a přední Izraelské porazil.
[32] S tím se vším vždy ještě hřešili, a nevěřili předivným skutkům jeho.
[33] A protož dopustil na ně, že marně skonali dny své, a léta svá s chvátáním.
[34] Když je hubil, jestliže ho hledali, a zase k Bohu silnému hned na úsvitě se navraceli,
[35] Rozpomínajíce se na to, že Bůh byl skála jejich, a Bůh silný nejvyšší vykupitel jejich:
[36] (Ačkoli mu s pochlebenstvím mluvili ústy svými, a jazykem svým lhali jemu.
[37] A srdce jejich nebylo upřímé před ním, aniž se věrně měli v smlouvě jeho),
[38] On jsa milosrdný, odpouštěl nepravosti jejich, a nezahladil jich; častokrát odvracel hněv svůj, a nevzbuzoval vší zůřivosti své.
[39] Nebo pamatoval, že jsou tělo, vítr, kterýž odchází, a nenavracuje se zase.
[40] Kolikrát jsou ho dráždili na poušti, a k bolesti přivodili na pustinách.
[41] Týž i týž navracujíce se, pokoušeli Boha silného, a svatému Izraelskému cíle vyměřovali.
[42] Nepamatovali na moc jeho, a na ten den, v kterémž je vysvobodil z ssoužení,
[43] Když činil v Egyptě znamení svá, a zázraky své na poli Soan,
[44] Když obrátil v krev řeky a potoky jejich, tak že jich píti nemohli.
[45] Dopustil na ně směsici žížal, aby je žraly, a žáby, aby je hubily.
[46] A dal chroustům úrody jejich, a úsilí jejich kobylkám.
[47] Stloukl krupami réví jejich, a stromy fíkové jejich ledem.
[48] Vydal krupobití na hovada jejich, a na dobytek jejich uhlí řeřavé.
[49] Poslal na ně prchlivost hněvu svého, rozpálení, zůřivost i ssoužení, dopustiv na ně anděly zlé.
[50] Uprostrannil stezku prchlivosti své, neuchoval od smrti duše jejich, ano i na hovada jejich mor dopustil.
[51] A pobil všecko prvorozené v Egyptě, prvotiny síly v staních Chamových.
[52] Ale lid svůj vyvedl jako ovce, a vodil se s nimi jako s stádem po poušti.
[53] Vodil je v bezpečnosti, tak že nestrašili, nepřátely pak jejich přikrylo moře,
[54] Až je přivedl ku pomezí svatosti své, na horu tu, kteréž dobyla pravice jeho.
[55] Vyhnav před tváří jejich národy, způsobil to, aby jim na provazec dědictví jejich přišli, a aby přebývala v staních jejich pokolení Izraelská.
[56] Však vždy předce pokoušeli a dráždili Boha nejvyššího, a svědectví jeho neostříhali.
[57] Ale zpět odšedše, převráceně činili, jako i předkové jejich; uchýlili se jako mylné lučiště.
[58] Nebo popouzeli ho výsostmi svými, a rytinami svými k horlení přivedli jej.
[59] Slyšel Bůh, a rozhněval se, a u velikou ošklivost vzal Izraele,
[60] Tak že opustiv příbytek v Sílo, stánek, kterýž postavil mezi lidmi,
[61] Vydal v zajetí sílu svou, a slávu svou v ruce nepřítele.
[62] Dal pod meč lid svůj, a na dědictví své se rozhněval.
[63] Mládence jeho sežral oheň, a panny jeho nebyly chváleny.
[64] Kněží jejich od meče padli, a vdovy jejich neplakaly.
[65] Potom pak procítil Pán jako ze sna, jako silný rek, kterýž po víně sobě vykřikuje.
[66] A ranil nepřátely své po zadu, a u věčné pohanění je vydal.
[67] Ačkoli pak pohrdl stánkem Jozefovým, a pokolení Efraimova nevyvolil,
[68] Však vyvolil pokolení Judovo, horu Sion, kterouž zamiloval.
[69] A vystavěl sobě, jako hrad vysoký, svatyni svou, jako zemi, kterouž utvrdil na věky.
[70] A vyvolil Davida služebníka svého, vzav jej od chlévů stáda.
[71] Když chodil za ovcemi březími, zavedl jej, aby pásl Jákoba, lid jeho, a Izraele, dědictví jeho.
[72] Kterýž pásl je v upřímnosti srdce svého, a zvláštní opatrností rukou svých vodil je.