<Žalmy 129

[1] Píseň stupňů. Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, rciž nyní Izraeli,

[2] Veliceť jsou mne ssužovali hned od mladosti mé, a však mne nepřemohli.

[3] Po hřbetě mém orali oráči, a dlouhé proháněli brázdy své.

[4] Ale Hospodin jsa spravedlivý, zpřetínal prostranky bezbožných.

[5] Zahanbeni a zpět obráceni budou všickni, kteříž nenávidí Siona.

[6] Budou jako tráva na střechách, kteráž prvé než odrostá, usychá.

[7] Z níž nemůže hrsti své naplniti žnec, ani náručí svého ten, kterýž váže snopy.

[8] Aniž řeknou tudy jdoucí: Požehnání Hospodinovo budiž s vámi, aneb: Dobrořečíme vám ve jménu Hospodinovu.