[1] Přednímu zpěváku z synů Chóre, vyučující.
[2] Bože, ušima svýma slýchali jsme, a otcové naši vypravovali nám o skutcích, kteréž jsi činíval za dnů jejich, za dnů starodávních.
[3] Tys sám rukou svou vyhnal pohany, a vštípil jsi je; potřel jsi lidi, a je jsi rozplodil.
[4] Neboť jsou neopanovali země mečem svým, aniž jim rámě jejich spomohlo, ale pravice tvá a rámě tvé, a světlost oblíčeje tvého, proto že jsi je zamiloval.
[5] Ty jsi sám král můj, ó Bože, udílejž hojného spasení Jákobova.
[6] V toběť jsme protivníky naše potírali, a ve jménu tvém pošlapávali jsme povstávající proti nám.
[7] Neboť jsem v lučišti svém naděje neskládal, aniž mne kdy obránil meč můj.
[8] Ale ty jsi nás vysvobozoval od nepřátel našich, a kteříž nás nenávidí, ty jsi zahanboval.
[9] A protož chválíme tě Boha na každý den, a jméno tvé ustavičně oslavujeme. Sélah.
[10] Ale nyní jsi nás zahnal i zahanbil, a nevycházíš s vojsky našimi.
[11] Obrátil jsi nás nazpět, a ti, kteříž nás nenávidí, rozchvátali mezi sebou jmění naše.
[12] Oddal jsi nás, jako ovce k snědení, i mezi pohany rozptýlil jsi nás.
[13] Prodal jsi lid svůj bez peněz, a nenadsadils mzdy jejich.
[14] Vydal jsi nás k utrhání sousedům našim, ku posměchu a ku potupě těm, kteříž jsou vůkol nás.
[15] Uvedl jsi nás v přísloví mezi národy, a mezi lidmi, aby nad námi hlavou zmítáno bylo.
[16] Na každý den styděti se musím, a hanba tváři mé přikrývá mne,
[17] A to z příčiny řeči utrhajícího a hanějícího, z příčiny nepřítele a vymstívajícího se.
[18] Všecko to přišlo na nás, a však jsme se nezapomenuli na tě, aniž jsme zrušili smlouvy tvé.
[19] Neobrátilo se nazpět srdce naše, aniž se uchýlil krok náš od stezky tvé,
[20] Ačkoli jsi nás byl potřel na místě draků, a přikryl jsi nás stínem smrti.
[21] Kdybychom se byli zapomenuli na jméno Boha svého, a pozdvihli rukou svých k bohu cizímu,
[22] Zdaliž by toho Bůh byl nevyhledával? Nebo on zná skrytosti srdce.
[23] Anobrž pro tebe mordováni býváme každého dne, jmíni jsme jako ovce k zabití oddané.
[24] Procitiž, proč spíš, ó Pane? Probudiž se, a nezaháněj nás na věky.
[25] I pročež tvář svou skrýváš, a zapomínáš se na trápení a ssoužení naše?
[26] Nebotě se již sklonila až k prachu duše naše, přilnul k zemi život náš.
[27] [Povstaniž k našemu spomožení, a vykup nás pro své milosrdenství.]