[1] Vyučující, složený od Etana Ezrachitského.
[2] O milosrdenstvích Hospodinových na věky zpívati budu, od národu do pronárodu zvěstovati budu pravdu tvou ústy svými.
[3] Nebo jsem řekl: Na věky milosrdenství vzdělávati se bude, na nebi utvrdíš pravdu svou, o nížs řekl:
[4] Učinil jsem smlouvu s vyvoleným svým, přisáhl jsem Davidovi služebníku svému,
[5] Že až na věky utvrdím símě tvé, a vzdělám od národu do národu trůn tvůj. Sélah.
[6] Protož oslavují nebesa div tvůj, Hospodine, i pravdu tvou v shromáždění svatých.
[7] Nebo kdo na nebi přirovnán býti může Hospodinu? Kdo jest podobný Hospodinu mezi syny silných?
[8] Bůh i v shromáždění svatých strašlivý jest náramně, a hrozný nade všecky vůkol něho.
[9] Hospodine Bože zástupů, kdo jest jako ty, silný Hospodin? Nebo pravda tvá tobě přístojí všudy vůkol.
[10] Ty panuješ nad dutím moře; když se zdvihají vlny jeho, ty je skrocuješ.
[11] Ty jsi jako raněného potřel Egypt, a silným ramenem svým rozptýlil jsi nepřátely své.
[12] Tváť jsou nebesa, tvá také i země, okršlek i plnost jeho ty jsi založil.
[13] Půlnoční i polední strana, kteréž jsi ty stvořil, i Tábor a Hermon o tvém jménu zpívají.
[14] Tvé rámě jest přemocné, silná ruka tvá, a vyvýšená pravice tvá.
[15] Spravedlnost a soud jsou základem trůnu tvého, milosrdenství a pravda předcházejí tvář tvou.
[16] Blahoslavený lid, kterýž zná zvuk tvůj; tiť, Hospodine, v světle oblíčeje tvého choditi budou.
[17] Ve jménu tvém plésati budou každého dne, a v spravedlnosti tvé vyvýší se.
[18] Nebo sláva síly jejich ty jsi, a z milosti tvé k zvýšení přijde roh náš.
[19] Nebo štít náš jest Hospodinův, a svatého Izraelského král náš.
[20] Tehdy mluvě u vidění k svatému svému, řekl jsi: Složil jsem pomoc v reku udatném, zvýšil jsem vybraného z lidu.
[21] Nalezl jsem Davida služebníka svého, olejem svým svatým pomazal jsem ho.
[22] A protož budeť s ním stále ruka má, ano i ramenem svým posilovati ho budu.
[23] Nebudeť ho moci nuziti nepřítel, ani člověk nešlechetný trápiti.
[24] Nebo potru před tváří jeho protivníky jeho, a ty, kteříž ho nenávidí, porazím.
[25] Nadto pravda má a milosrdenství mé s ním bude, a ve jménu mém vyvýšen bude roh jeho.
[26] A vložím na moře ruku jeho, a na řeky pravici jeho.
[27] On volaje ke mně, dí: Ty jsi otec můj, Bůh silný můj a skála spasení mého.
[28] Já také za prvorozeného vystavím jej, a za vyššího králů zemských.
[29] Na věky zachovám jemu milosrdenství své, a smlouva s ním stálá bude.
[30] Učiním i to, aby na věky trvalo símě jeho, a trůn jeho jako dnové nebes.
[31] Jestliže by pak synové jeho opustili zákon můj, a v soudech mých nechodili,
[32] Jestliže by ustanovení mých poškvrnili, a přikázaní mých neostříhali:
[33] Tedy navštívím metlou přestoupení jejich, a trestáním nepravost jejich,
[34] Ale milosrdenství svého neodejmu od něho, aniž klamati budu proti pravdě své.
[35] Nepoškvrnímť smlouvy své, a toho, což vyšlo z úst mých, nezměním.
[36] Jednou jsem přisáhl skrze svatost svou, nesklamámť Davidovi,
[37] Že símě jeho na věky bude, a trůn jeho jako slunce přede mnou,
[38] Jako měsíc utvrzeno bude na věky, a jako svědkové na obloze hodnověrní.
[39] Ale ty jsi jej zavrhl a potupil, rozhněvals se na pomazaného svého.
[40] Zavrhl jsi smlouvu s služebníkem svým, povrhls korunu jeho na zem.
[41] Roztrhal jsi všecky ohrady jeho, a bašty jeho jsi rozválel.
[42] Derou jej všickni, kteříž tudy jdou; jest ku posměchu i sousedům svým.
[43] Vyvýšil jsi pravici protivníků jeho, obveselils všecky nepřátely jeho.
[44] Ztupils i ostří meče jeho, aniž jsi dal jemu, aby ostáti mohl v boji.
[45] Učinils přítrž okrase jeho, a trůn jeho svrhl jsi na zem.
[46] Ukrátil jsi dnů mladosti jeho, a hanbous jej přiodíl. Sélah.
[47] Až dokud, Hospodine? Na věky-liž se skrývati budeš? Tak-liž hořeti bude jako oheň prchlivost tvá?
[48] Rozpomeniž se na mne, jak kratičký jest věk můj. Zdaliž jsi pak nadarmo stvořil všecky syny lidské?
[49] Kdo z lidí může tak živ býti, aby neokusil smrti? Kdo vytrhne život svůj z hrobu? Sélah.
[50] Kdež jsou milosrdenství tvá první, ó Pane? Přísahuť jsi učinil Davidovi, v pravdě své.
[51] Pamatuj, Pane, na útržky činěné služebníkům tvým, a jak jsem já nosil v lůně svém potupu ode všech nejmocnějších národů,
[52] Jak jsou utrhali nepřátelé tvoji, Hospodine, jak jsou utrhali šlepějím pomazaného tvého.
[53] [Budiž pochválen Hospodin na věky, Amen i Amen.]