[1] Píseň stupňů. Pamětliv buď, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho,
[2] Jak se přísahou zavázal Hospodinu, a slib učinil Nejmocnějšímu Jákobovu, řka:
[3] Jistě že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého,
[4] Aniž dám očím svým usnouti, ani víčkám svým zdřímati,
[5] Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k příbytkům Nejmocnějšímu Jákobovu.
[6] Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských.
[7] Vejdemeť již do příbytků jeho, a skláněti se budeme u podnoží noh jeho.
[8] Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpočinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé.
[9] Kněží tvoji ať se zobláčejí v spravedlnost, a svatí tvoji ať vesele prozpěvují.
[10] Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváři pomazaného svého.
[11] Učinilť jest Hospodin pravdomluvnou přísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, řka: Z plodu života tvého posadím na trůn tvůj.
[12] Budou-li ostříhati synové tvoji smlouvy mé a svědectví mých, kterýmž je vyučovati budu, také i synové jejich až na věky seděti budou na stolici tvé.
[13] Neboť jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobě za svůj příbytek, řka:
[14] Toť bude obydlí mé až na věky, tuť přebývati budu, nebo jsem sobě to oblíbil.
[15] Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím,
[16] A kněží jeho v spasení zobláčím, a svatí jeho vesele prozpěvovati budou.
[17] Tuť způsobím, aby zkvetl roh Davidův; připravím svíci pomazanému svému.
[18] Nepřátely jeho v hanbu zobláčím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.