[1] Přednímu z kantorů na šušan eduth, zlatý žalm Davidův, k vyučování,
[2] Když válku vedl proti Syrii Naharaim, a proti Syrii Soba, kdyžto navrátil se Joáb, pobiv Idumejských v údolí slaném dvanácte tisíců.
[3] Bože, zavrhl jsi byl nás, roztrhls nás a hněvals se, navratiž se zase k nám.
[4] Zatřásl jsi byl zemí a roztrhls ji, uzdraviž rozsedliny její, neboť se chvěje.
[5] Ukazoval jsi lidu svému tvrdé věci, napájels nás vínem zkormoucení.
[6] Ale nyní dal jsi těm, kteříž se tebe bojí, korouhev, aby ji vyzdvihli pro pravdu tvou. Sélah.
[7] Ať jsou vysvobozeni milí tvoji, zachovávejž jich pravicí svou, a vyslyš mne.
[8] Bůh mluvil skrze svatost svou, veseliti se budu, budu děliti Sichem, a údolí Sochot rozměřím.
[9] Můjť jest Galád, můj i Manasses, a Efraim síla hlavy mé, Juda učitel můj.
[10] Moáb medenice k umývání mému, na Edoma uvrhu obuv svou, proti mně, Palestino, trub.
[11] Kdo mne uvede do města ohraženého? Kdo mne zprovodí až do Idumee?
[12] Zdali ne ty, ó Bože, kterýž jsi nás byl zavrhl, a nevycházels, Bože, s vojsky našimi?
[13] [Uděliž nám pomoci před nepřítelem, nebo marná jest pomoc lidská.]
[14] [V Bohu udatně sobě počínati budeme, a onť pošlapá nepřátely naše.]