[1] Přednímu zpěváku k času jitřnímu, žalm Davidův.
[2] Bože můj, Bože můj, pročež jsi mne opustil? Vzdálils se od spasení mého a od slov naříkání mého.
[3] Bože můj, přes celý den volám, a neslyšíš, i v noci, a nemohu se utajiti.
[4] Ty zajisté jsi svatý, zůstávající vždycky k veliké chvále Izraelovi.
[5] V toběť doufali otcové naši, doufali, a vysvobozovals je.
[6] K tobě volávali, a spomáhals jim; v tobě doufali, a nebývali zahanbeni.
[7] Já pak červ jsem, a ne člověk, útržka lidská a povrhel vůbec.
[8] Všickni, kteříž mne vidí, posmívají se mi, ošklebují se, a hlavami potřásají, říkajíce:
[9] Spustiltě se na Hospodina, nechť ho vysvobodí; nechať jej vytrhne, poněvadž se mu v něm zalíbilo.
[10] Ješto ty jsi, kterýž jsi mne vyvedl z života, ustaviv mne v doufání při prsích matky mé.
[11] Na tebeť jsem uvržen od narození svého, od života matky mé Bůh můj ty jsi.
[12] Nevzdalujž se ode mne, nebo ssoužení blízké jest, a nemám spomocníka.
[13] Obkličujíť mne býkové mnozí, silní volové z Bázan obstupují mne.
[14] Otvírají na mne ústa svá, jako lev rozsapávající a řvoucí.
[15] Jako voda rozplynul jsem se, a rozstoupily se všecky kosti mé, a srdce mé jako vosk rozpustilo se u prostřed vnitřností mých.
[16] Vyprahla jako střepina síla má, a jazyk můj přilnul k dásním mým, anobrž v prachu smrti položils mne.
[17] Nebo psi obskočili mne, rota zlostníků oblehla mne, zprobijeli ruce mé i nohy mé.
[18] Mohl bych sčísti všecky kosti své, oni pak hledí na mne, a dívají se mi.
[19] Dělí mezi sebou roucha má, a o můj oděv mecí los.
[20] Ale ty, Hospodine, nevzdalujž se, sílo má, přispěj k spomožení mému.
[21] Vychvať od meče duši mou, a z moci psů jedinkou mou.
[22] Zachovej mne od úst lva, a od rohů jednorožcových vyprosť mne.
[23] I budu vypravovati bratřím svým o jménu tvém, u prostřed shromáždění chváliti tě budu, řka:
[24] Kteříž se bojíte Hospodina, chvalte jej, všecko símě Jákobovo ctěte jej, a boj se ho všecka rodino Izraelova.
[25] Nebo nepohrdá, ani se odvrací od trápení ztrápeného, aniž skrývá tváři své od něho, nýbrž když k němu volá, vyslýchá jej.
[26] O tobě chvála má v shromáždění velikém, sliby své plniti budu před těmi, kteříž se bojí tebe.
[27] Jísti budou tiší a nasyceni budou, chváliti budou Hospodina ti, kteříž ho hledají, živo bude srdce vaše na věky.
[28] Rozpomenou a obrátí se k Hospodinu všecky končiny země, a skláněti se budou před ním všecky čeledi národů.
[29] Nebo Hospodinovo jest království, a onť panuje nad národy.
[30] Jísti budou a skláněti se před ním všickni tuční země, jemu se klaněti budou všickni sstupující do prachu, a kteříž duše své nemohou při životu zachovati.
[31] Símě jejich sloužiti mu bude, a přičteno bude ku Pánu v každém věku.
[32] [Přijdouť, a lidu, kterýž z nich vyjde, vypravovati budou spravedlnost jeho; nebo ji skutkem vykonal.]