[1] Přednímu z kantorů žalm, Davidova píseň.
[2] Na tobě přestávati sluší, ó Bože, tebe na Sionu chváliti, a tu tobě slib vyplňovati.
[3] Tu k tobě modlitbu vyslýchajícímu všeliké tělo přicházeti bude.
[4] Mnohé nepravosti, kteréž se zmocnily nás, a přestoupení naše ty očistíš.
[5] Blahoslavený, kohož vyvoluješ, a přivodíš, aby obýval v síňcích tvých. Tuť nasyceni budeme dobrým domu tvého, v svatyni chrámu tvého.
[6] Předivné věci podlé spravedlnosti nám mluvíš, Bože spasení našeho, naděje všech končin země i moře dalekého,
[7] Kterýž upevňuješ hory mocí svou,silou jsa přepásán,
[8] Kterýž skrocuješ zvuk moře, ječení vlnobití jeho, i bouření se národů,
[9] Tak že se báti musejí obyvatelé končin zázraků tvých, kteréž nastáváním jitra a večera k plésání přivodíš.
[10] Navštěvuješ zemi a svlažuješ ji, hojně ji obohacuješ. Potok Boží naplňován bývá vodami, i nastrojuješ obilé jejich, když ji tak spravuješ.
[11] Záhony její svlažuješ, brázdy její snižuješ, dešti ji obměkčuješ, a zrostlinám jejím požehnání dáváš.
[12] Korunuješ rok dobrotivostí svou, a šlepěje tvé kropí tučností;
[13] Skropují pastviště po pustinách, tak že i pahrbkové plésáním přepasováni bývají.
[14] [Přiodíny bývají roviny dobytkem, a údolí přistřína obilím, tak že radostí prokřikují, a prozpěvují.]