[1] Žalm Davidův. Nehněvej se příčinou zlostníků, nechtěj záviděti těm, kteříž páší nepravost.
[2] Nebo jako tráva v náhle podťati budou, a jako zelená bylina uvadnou.
[3] Doufej v Hospodina, a
[4] Těš se v Hospodinu, a dá tobě žádosti srdce tvého.
[5] Uval na Hospodina cestu svou, a slož v něm naději, onť zajisté všecko spraví.
[6] A vyvedeť spravedlnost tvou jako světlo, a nevinu tvou jako poledne.
[7] Mlčelivě se měj k Hospodinu, a očekávej na něj pečlivě. Nekormuť se příčinou toho, jemuž se daří na cestě jeho, příčinou člověka, kterýž provodí, cožkoli umyslil.
[8] Pusť mimo sebe hněv, a zanech prchlivosti; nezpouzej se tak, abys zle činiti chtěl.
[9] Nebo zlostníci vypléněni budou, ale ti, kteříž očekávají na Hospodina, dědičně zemí vládnouti budou.
[10] Po malé chvíli zajisté, anť bezbožníka nebude, a pohledíš na místo jeho, anť ho již není.
[11] Ale tiší dědičně obdrží zemi, a rozkoš míti budou ve množství pokoje.
[12] Zle myslí bezbožník o spravedlivém, a škřipí na něj zuby svými,
[13] Ale Hospodin směje se jemu; nebo vidí, že se přibližuje den jeho.
[14] Vytrhujíť bezbožníci meč, a natahují lučiště své, aby porazili chudého a nuzného, aby hubili ty, kteříž jsou ctného obcování;
[15] Ale meč jejich vejde v jejich srdce, a lučiště jejich budou polámána.
[16] Lepší jest málo, což má spravedlivý, než veliká bohatství bezbožníků mnohých.
[17] Nebo ramena bezbožných polámána budou, spravedlivé pak zdržuje Hospodin.
[18] Znáť Hospodin dny upřímých, protož dědictví jejich na věky zůstane.
[19] Nebudouť zahanbeni v čas zlý, a ve dnech hladu nasyceni budou;
[20] Ale bezbožníci zahynou, a nepřátelé Hospodinovi, jak tuk beranů s dymem mizí, tak zmizejí.
[21] Vypůjčuje bezbožník, a nemá co oplatiti, ale spravedlivý milost činí, a rozdává.
[22] Nebo požehnaní ode Pána zemí vládnouti budou, ale zlořečení od něho budou vypléněni.
[23] Krokové člověka spravedlivého od Hospodina spravováni bývají, a cestu jeho libuje.
[24] Jestliže by upadl, neurazí se; nebo Hospodin drží jej za ruku jeho.
[25] Mlad jsem byl, a sstaral jsem se, a neviděl jsem spravedlivého opuštěného, ani semene jeho žebrati chleba.
[26] Každého dne milost činí, i půjčuje, a však símě jeho jest v požehnání.
[27] Odstup od zlého, a čiň dobré, a bydliti budeš na věky.
[28] Nebo Hospodin miluje soud, a neopouští svatých svých, na věky v stráži jeho budou; símě pak bezbožníků bude vypléněno.
[29] Ale spravedliví ujmou zemi dědičně, a na věky v ní přebývati budou.
[30] Ústa spravedlivého mluví moudrost, a jazyk jeho vynáší soud.
[31] Zákon Boha jeho jest v srdci jeho, pročež nepodvrtnou se nohy jeho.
[32] Špehujeť bezbožník po spravedlivém, a hledá ho zahubiti;
[33] Ale Hospodin ho nenechá v ruce jeho, aniž ho dopustí potupiti, když by souzen byl.
[34] Očekávejž tedy na Hospodina, a ostříhej cesty jeho, a on tě povýší, abys dědičně obdržel zemi, z níž že vykořeněni budou bezbožníci, uhlédáš.
[35] Viděl jsem bezbožníka hrozné síly, an se rozložil jako zelený samorostlý strom.
[36] Ale tudíž pominul, a aj nebylo ho; nebo hledal jsem ho, a není nalezen.
[37] Pozor měj na pobožného, a viz upřímého, žeť takového člověka poslední věci jsou potěšené,
[38] Přestupníci pak že tolikéž vyhlazeni budou, a bezbožníci naposledy vyťati.
[39] Ale spasení spravedlivých jest od Hospodina, onť jest síla jejich v času ssoužení.
[40] Spomáháť jim Hospodin, a je vytrhuje, vytrhuje je od bezbožníků, a zachovává je; nebo doufají v něho.