[1] Píseň a žalm synů Chóre, přednímu zpěváku na machalat k zpívání, vyučující, složený od Hémana Ezrachitského.
[2] Hospodine, Bože spasení mého, ve dne i v noci k tobě volám.
[3] Vstupiž před oblíčej tvůj modlitba má, nakloň ucha svého k volání mému.
[4] Neboť jest naplněna trápeními duše má, a život můj až k hrobu se přiblížil.
[5] Počten jsem mezi ty, kteříž se dostávají do jámy; připodobněn jsem člověku beze vší síly.
[6] Mezi mrtvé jsem odložen, jako zmordovaní ležící v hrobě, na něž nezpomínáš více, kteříž od ruky tvé vyhlazeni jsou.
[7] Spustils mne do jámy nejzpodnější, do nejtemnějšího a nejhlubšího místa.
[8] Dolehla na mne prchlivost tvá, a vším vlnobitím svým přikvačil jsi mne. Sélah.
[9] Daleko jsi vzdálil mé známé ode mne, jimž jsi mne velice zošklivil, a tak jsem sevřín, že mi nelze nijakž vyjíti.
[10] Zrak můj hyne trápením; na každý den vzývám tě, Hospodine, ruce své před tebou rozprostíraje.
[11] Zdali před mrtvými učiníš zázrak? Aneb vstanou-liž mrtví, aby tě oslavovali?Sélah.
[12] I zdali bude ohlašováno v hrobě milosrdenství tvé, a pravda tvá v zahynutí?
[13] Zdaliž v známost přichází ve tmách div tvůj, a spravedlnost tvá v zemi zapomenutí?
[14] Já pak, Hospodine, k tobě volám, a každého jitra předchází tě modlitba má.
[15] Pročež, ó Hospodine, zamítáš mne, a tvář svou skrýváš přede mnou?
[16] Ztrápený jsem, jako hned maje umříti od násilí; snáším hrůzy tvé, a děsím se.
[17] Hněv tvůj přísný na mne se obořil, a hrůzy tvé krutě sevřely mne.
[18] Obkličují mne jako voda, na každý den obstupují mne hromadně.
[19] [Vzdálil jsi ode mne přítele a tovaryše, a známým svým jsem ve tmě.]