<Žalmy 126

[1] Píseň stupňů. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách.

[2] Tehdážť byla plná radosti ústa naše,a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké věci s nimi učinil Hospodin.

[3] Učinilť jest s námi veliké věci Hospodin, a protož veselili jsme se.

[4] Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu.

[5] Ti, kteříž se slzami rozsívali, s prozpěvováním žíti budou.

[6] Sem i tam chodící lid s pláčem rozsívá drahé símě, ale potom přijda, s plésáním snášeti bude snopy své.