[1] Halelujah. Oslavujte Hospodina, nebo dobrý jest, nebo na věky milosrdenství jeho.
[2] Kdo může vymluviti nesmírnou moc Hospodinovu, a vypraviti všecku chválu jeho?
[3] Blahoslavení, kteříž ostříhají soudu, a činí spravedlnost každého času.
[4] Pamatuj na mne, Hospodine, pro milost k lidu svému, navštěv mne spasením svým,
[5] Abych užíval dobrých věcí s vyvolenými tvými, a veselil se veselím národu tvého, a chlubil se spolu s dědictvím tvým.
[6] Zhřešili jsme i s otci svými, neprávě jsme činili, a bezbožnost páchali.
[7] Otcové naši v Egyptě nerozuměli předivným skutkům tvým, aniž pamatovali na množství milosrdenství tvých, ale odporni byli při moři, při moři Rudém.
[8] A však vysvobodil je pro jméno své, aby v známost uvedl moc svou.
[9] Nebo přimluvil moři Rudému, a vyschlo; i provedl je skrze hlubiny, jako po poušti.
[10] A tak zachoval je od ruky toho, jenž jich nenáviděl, a vyprostil je z ruky nepřítele.
[11] V tom přikryly vody ty, kteříž je ssužovali, nezůstalo ani jednoho z nich.
[12] A ačkoli věřili slovům jeho, a zpívali chválu jeho,
[13] Však rychle zapomenuli na skutky jeho, a nečekali na radu jeho;
[14] Ale jati jsouce žádostí na poušti, pokoušeli Boha silného na pustinách.
[15] I dal jim, čehož se jim chtělo, a však dopustil hubenost na život jejich.
[16] Potom, když horlili proti Mojžíšovi v vojště, a Aronovi, svatému Hospodinovu,
[17] Otevřevši se země, požřela Dátana, a přikryla zběř Abironovu.
[18] A roznícen byl oheň na rotu jejich, plamen spálil bezbožníky.
[19] Udělali i tele na Orébě, a skláněli se slitině.
[20] A změnivše slávu svou v podobiznu vola, jenž jí trávu,
[21] Zapomněli na Boha silného, spasitele svého, kterýž činil veliké věci v Egyptě.
[22] A předivné v zemi Chamově, přehrozné při moři Rudém.
[23] Pročež řekl, že je vypléní, kdyby se byl Mojžíš, vyvolený jeho, nepostavil v té mezeře před ním, a neodvrátil prchlivosti jeho, aby nehubil.
[24] Za tím zošklivili sobě zemi žádanou, nevěříce slovu jeho.
[25] A repcíce v staních svých, neposlouchali hlasu Hospodinova.
[26] A protož pozdvihl ruky své proti nim, aby je rozmetal po poušti,
[27] A aby rozptýlil símě jejich mezi pohany, a rozehnal je do zemí.
[28] Spřáhli se také byli s modlou Belfegor, a jedli oběti mrch.
[29] A tak dráždili Boha skutky svými, až se na ně obořila rána,
[30] Až se postavil Fínes, a pomstu vykonal, i přetržena jest rána ta.
[31] Což jest mu počteno za spravedlnost od národu do pronárodu, a až na věky.
[32] Opět ho byli popudili při vodách sváru, až se i Mojžíšovi zle stalo pro ně.
[33] Nebo k hořkosti přivedli ducha jeho, a pronesl ji rty svými.
[34] K tomu nevyplénili ani národů těch, o kterýchž jim byl Hospodin poručil,
[35] Ale směšujíce se s těmi národy, naučili se skutkům jejich,
[36] A sloužili modlám jejich, kteréž jim byly osídlem.
[37] Obětovali zajisté syny své a dcery své ďáblům.
[38] A vylili krev nevinnou, krev synů svých a dcer svých, kteréž obětovali trapidlům Kananejským, tak že poškvrněna jest země těmi vraždami.
[39] I zmazali se skutky svými, a smilnili činy svými.
[40] Protož rozpáliv se v prchlivosti Hospodin na lid svůj, v ošklivost vzal dědictví své.
[41] A vydal je v ruce pohanů. I panovali nad nimi ti, jenž je v nenávisti měli,
[42] A utiskali je nepřátelé jejich, tak že sníženi jsou pod ruku jejich.
[43] Mnohokrát je vysvobozoval, oni však popouzeli ho radou svou, pročež potlačeni jsou pro nepravost svou.
[44] A však patřil na úzkost jejich, a slyšel křik jejich.
[45] Nebo se rozpomenul na smlouvu svou s nimi, a želel toho podlé množství milosrdenství svých,
[46] Tak že naklonil k nim lítostí všecky, kteříž je u vězení drželi.
[47] Zachovej nás, Hospodine Bože náš, a shromažď nás z těch pohanů, abychom slavili jméno tvé svaté, a chlubili se v chvále tvé.
[48] Požehnaný Hospodin Bůh Izraelský od věků až na věky. Na to rciž všecken lid: Amen, Halelujah.