[1] Oslavujte Hospodina, nebo jest dobrý, nebo na věky milosrdenství jeho.
[2] Nechť o tom vypravují ti, kteříž jsou vykoupeni skrze Hospodina, jak je on vykoupil z ruky těch, kteříž je ssužovali,
[3] A shromáždil je z zemí, od východu a od západu, od půlnoci i od moře.
[4] Bloudili po poušti, po cestách pustých, města k přebývání nenacházejíce.
[5] Hladovití a žízniví byli, až v nich svadla duše jejich.
[6] Když volali k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich vytrhl je,
[7] A vedl je po cestě přímé, aby přišli do města k bydlení.
[8] Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
[9] Poněvadž napájí duši žíznivou, a duši hladovitou naplňuje dobrými věcmi.
[10] Kteříž sedí ve tmě a v stínu smrti, sevříni jsouce bídou i železy,
[11] Protože odporni byli řečem Boha silného, a radou Nejvyššího pohrdli.
[12] Pročež ponížil bídou srdce jejich, padli, a nebylo pomocníka.
[13] Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí je vysvobozuje.
[14] Vyvodí je z temností a stínu smrti, a svazky jejich trhá.
[15] Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
[16] Poněvadž láme brány měděné, a závory železné posekává.
[17] Blázni pro cestu převrácenosti své, a pro nepravosti své v trápení bývají.
[18] Oškliví se jim všeliký pokrm, až se i k branám smrti přibližují.
[19] Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
[20] Posílá slovo své, a uzdravuje je, a vysvobozuje je z hrobu.
[21] Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými,
[22] A obětujíce oběti chvály, ať vypravují skutky jeho s prozpěvováním.
[23] Kteří se plaví po moři na lodech, pracujíce na velikých vodách,
[24] Tiť vídají skutky Hospodinovy, a divy jeho v hlubokosti.
[25] Jakž jen dí, hned se strhne vítr bouřlivý, a dme vlny mořské.
[26] Vznášejí se k nebi, sstupují do propasti, duše jejich v nebezpečenství rozplývá se.
[27] Motají se a nakloňují jako opilý, a všecko umění jejich mizí.
[28] Když volají k Hospodinu v ssoužení svém, z úzkostí jejich je vysvobozuje.
[29] Proměňuje bouři v utišení, tak že umlkne vlnobití jejich.
[30] I veselí se, že utichlo; a tak přivodí je k břehu žádostivému.
[31] Nechať oslavují před Hospodinem milosrdenství jeho, a divné skutky jeho před syny lidskými.
[32] Nechť ho vyvyšují v shromáždění lidu, a v radě starců chválí jej.
[33] Obrací řeky v poušť, a prameny vod v suchost,
[34] Zemi úrodnou v slatinnou, pro zlost obyvatelů jejích.
[35] Pustiny obrací v jezera, a zemi vyprahlou v prameny vod.
[36] I osazuje na ní hladovité, aby stavěli města k bydlení.
[37] Kteříž osívají pole, a dělají vinice, a shromažďují sobě užitek úrody.
[38] Takť on jim žehná, že se rozmnožují velmi, a dobytka jejich neumenšuje.
[39] A někdy pak umenšeni a sníženi bývají ukrutenstvím, bídou a truchlostí,
[40] Když vylévá pohrdání na knížata, dopouštěje, aby bloudili po poušti bezcestné.
[41] Onť vyzdvihuje nuzného z trápení, a rozmnožuje rodinu jako stádo.
[42] Nechť to spatřují upřímí, a rozveselí se, ale všeliká nepravost ať zacpá ústa svá.
[43] Ale kdo jest tak moudrý, aby toho šetřil, a vyrozumíval mnohému milosrdenství Hospodinovu?