[1] Zlatý zpěv Davidův. Ostříhej mne, Bože silný, neboť v tebe doufám.
[2] Rciž, duše má, Hospodinu: Ty jsi Pán můj, dobrota má nic tobě neprospěje.
[3] Ale svatým, kteříž jsou na zemi, a znamenitým, v nichž všecka líbost má.
[4] Rozmnožují bolesti své ti, kteříž k cizímu bohu chvátají; neokusím obětí jejich ze krve, aniž vezmu jména jejich ve rty své.
[5] Hospodin jest částka dílu mého a kalicha mého; ty zdržuješ los můj.
[6] Provazcové padli mi na místech veselých, a dědictví rozkošné dostalo se mi.
[7] Dobrořečiti budu Hospodinu, kterýž mi radí; nebo i v noci vyučují mne ledví má.
[8] Představuji Hospodina před oblíčej svůj vždycky, a kdyžť jest mi po pravici, nikoli se nepohnu.
[9] Z té příčiny rozveselilo se srdce mé, a zplésala sláva má, ano i tělo mé v bezpečnosti přebývati bude.
[10] Nebo nenecháš duše mé v pekle, aniž dopustíš svatému svému viděti porušení.
[11] Známou učiníš mi cestu života; sytost hojného veselí jest před oblíčejem tvým, a dokonalé utěšení po pravici tvé až na věky.