[1] Modlitba chudého, když sevřín jsa, před Hospodinem vylévá žádosti své.
[2] Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé přijdiž k tobě.
[3] Neskrývej tváři své přede mnou, v den ssoužení mého nakloň ke mně ucha svého; když k tobě volám, rychle vyslyš mne.
[4] Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohniště vypáleny jsou.
[5] Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul.
[6] Od hlasu lkání mého přilnuly kosti mé k kůži mé.
[7] Podobný jsem učiněn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách.
[8] Bdím, a jsem jako vrabec osamělý na střeše.
[9] Každý den utrhají mi nepřátelé moji, a posměvači moji proklínají mnou.
[10] Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz přiměšuji,
[11] Pro rozhněvání tvé a zažžený hněv tvůj; nebo zdvihna mne, hodils mnou.
[12] Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem.
[13] Ale ty, Hospodine, na věky zůstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu.
[14] Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo čas jest učiniti milost jemu, a čas uložený přišel.
[15] Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se,
[16] Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové země slávy tvé,
[17] Když by Hospodin vzdělal Sion, a ukázal se v slávě své,
[18] Když by popatřil k modlitbě poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich.
[19] Budeť to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvořen býti, chváliti bude Hospodina,
[20] Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatřil,
[21] Aby vyslyšel vzdychání vězňů, a rozvázal ty, kteříž již k smrti oddání byli,
[22] Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémě,
[23] Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu.
[24] Ztrápilť jest na cestě sílu mou, ukrátil dnů mých,
[25] Až jsem řekl: Můj Bože, nebeř mne u prostřed dnů mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá,
[26] I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa.
[27] Onať pominou, ty pak zůstáváš; všecky ty věci jako roucho zvetšejí, jako oděv změníš je, a změněny budou.
[28] Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepřestanou.
[29] [Synové služebníků tvých bydliti budou, a símě jejich zmocní se před tebou.]