[1] Přednímu kantoru z synů Chóre, na šošannim, vyučující. Píseň o lásce.
[2] Vyneslo srdce mé slovo dobré, vypravovati budu písně své o králi, jazyk můj jako péro hbitého písaře.
[3] Krásnější jsi nad všecky syny lidské, rozlita jest i milost ve rtech tvých, proto že jest tobě požehnal Bůh až na věky.
[4] Připaš meč svůj na bedra, ó reku udatný, prokaž důstojnost a slávu svou.
[5] A v té slávě své šťastně vyjížděj s slovem pravdy, tichosti a spravedlnosti, a dokáže pravice tvá hrozných věcí.
[6] Střely tvé jsou ostré, padati budou od nich před tebou národové, proniknou až k srdci nepřátel královských.
[7] Trůn tvůj, ó Bože, jest věčný a stálý, berla království tvého jestiť berla nejupřímější.
[8] Miluješ spravedlnost, a nenávidíš bezbožnosti, protož pomazal tě, Bože, Bůh tvůj olejem veselé nad účastníky tvé.
[9] Mirra, aloe a kassia, všecka roucha tvá voní z paláců, z kostí slonových vzdělaných, nad ty, jenž tě obveselují.
[10] Dcery králů jsou mezi vzácnými tvými, přístojíť i manželka tobě po pravici v ryzím zlatě.
[11] Slyšiž, dcerko, a viz, a nakloň ucha svého, a zapomeň na lid svůj a na dům otce svého.
[12] I zalíbí se králi tvá krása; onť jest zajisté Pán tvůj, protož skláněj se před ním.
[13] Tuť i Tyrští s dary, před oblíčejem tvým kořiti se budou bohatí národové.
[14] Všecka slavná jest dcera královská u vnitřku, roucho zlatem vytkávané jest oděv její.
[15] V rouše krumpovaném přivedena bude králi, i panny za ní, družičky její, přivedeny budou k tobě.
[16] Přivedeny budou s radostí velikou a plésáním, a vejdou na palác královský.
[17] Místo otců svých budeš míti syny své, kteréž postavíš za knížata po vší zemi.
[18] [V pamět uvoditi budu jméno tvé po všecky věky, pročež oslavovati tě budou národové na věky věků.]