Skip to content
Opens in a new window

[1] Zavolejž tedy, dá-liť kdo odpověd? A k kterému se z svatých obrátíš?

[2] Pakli k bláznu, zahubí ho rozhněvání, a nesmyslného zabije prchlivost.

[3] Jáť jsem viděl blázna, an se vkořenil, ale hned jsem zle tušil příbytku jeho, řka:

[4] Vzdáleniť jsou synové jeho od spasení; nebo potříni budou v bráně, aniž bude, kdo by je vytrhl.

[5] Obilé jeho zžíře hladovitý, a i z prostřed trní je vychvátí; nadto sehltí násilník statek takových.

[6] Neboť nepochází z prachu trápení, aniž se z země pučí bída.

[7] Ale člověk rodí se k bídě, tak jako jiskry z uhlí zhůru létají.

[8] Jistě žeť bych já hledal Boha silného, a jemu bych předložil při svou,

[9] Kterýž činí věci veliké, nezpytatelné, divné, a jimž počtu není,

[10] Kterýž dává déšť na zemi, a spouští vody na pole,

[11] Kterýž sází opovržené na místě vysokém, a žalostící vyvyšuje spasením,

[12] Kterýž v nic obrací myšlení chytráků, tak aby nemohli k skutku přivésti ruce jejich ničeho,

[13] Kterýž lapá moudré v chytrosti jejich; nebo rada převrácených bláznová bývá.

[14] Ve dne motají se jako ve tmách, a jako v noci šámají o poledni.

[15] Kterýž zachovává od meče a od úst jejich, a chudého od ruky násilníka.

[16] Máť zajisté nuzný naději, ale nepravost musí zacpati ústa svá.

[17] Aj, jak blahoslavený jest člověk, kteréhož tresce Bůh! A protož káráním Všemohoucího nepohrdej.

[18] Onť zajisté uráží, on i obvazuje; raní, ruka jeho také léčí.

[19] Z šesti úzkostí vysvobodil by tebe, ano i v sedmi nedotklo by se tebe zlé.

[20] V hladu vykoupil by tě od smrti, a v boji od moci meče.

[21] Když utrhá jazyk, byl bys skryt, aniž bys se bál zhouby, když by přišla.

[22] Zhouba a hlad buď tobě za smích, a nestrachuj se ani líté zvěři zemské.

[23] Nebo s kamením polním příměří tvé, a zvěř lítá polní pokoj zachová k tobě.

[24] A shledáš, žeť stánek tvůj bude bezpečný, a navrátíš se zase k příbytku svému, a nezhřešíš.

[25] Shledáš také, žeť se rozmnoží símě tvé, a potomci tvoji jako bylina zemská.

[26] Vejdeš v šedinách do hrobu, tak jako odnášíno bývá zralé obilí časem svým.

[27] Aj, toť jsme vyhledali, a takť jest; poslechniž toho, a schovej sobě to.

Jób — Chapters