[1] Zatím přidal Elihu, a řekl:
[2] Postrp mne maličko, a oznámímť šíře; neboť mám ještě, co bych za Boha mluvil.
[3] Vynesu smysl svůj zdaleka, a stvořiteli svému přivlastním spravedlnost.
[4] V pravdě, žeť nebudou lživé řeči mé; zdravě smýšlejícího máš mne s sebou.
[5] Aj, Bůh silný mocný jest, aniž svých zamítá; silný jest, a srdce udatného.
[6] Neobživuje bezbožného, chudým pak k soudu dopomáhá.
[7] Neodvrací od spravedlivého očí svých, nýbrž s králi na stolici sází je na věky, i bývají zvýšeni.
[8] Pakli by poutami sevříni byli, zapleteni jsouce provazy ssoužení:
[9] Tudy jim v známost uvodí hřích jejich, a že přestoupení jejich se ssilila.
[10] A tak otvírá sluch jejich, aby se napravili, anobrž mluví jim, aby se navrátili od nepravosti.
[11] Uposlechnou-li a budou-li jemu sloužiti, stráví dny své v dobrém, a léta svá v potěšení.
[12] Pakli neuposlechnou, od meče sejdou, a pozdychají bez umění.
[13] Nebo kteříž jsou nečistého srdce, přivětšují hněvu, aniž k němu volají, když by je ssoužil.
[14] Protož umírá v mladosti duše jejich, a život jejich s smilníky.
[15] Vytrhuje, pravím, ssouženého z jeho ssoužení, a ty, jejichž sluch otvírá, v trápení.
[16] A tak by i tebe přenesl z prostředku úzkosti na širokost, kdež není stěsnění, a byl by pokojný stůl tvůj tukem oplývající.
[17] Ale ty zasloužils, abys jako bezbožný souzen byl; soud a právo na tě dochází.
[18] Jistě strach, aby tě neuvrhl Bůh u větší ránu, tak že by jakkoli veliká výplaty mzda, tebe nevyprostila.
[19] Zdaliž by sobě co vážil bohatství tvého? Jistě ani nejvýbornějšího zlata, ani jakékoli síly neb moci tvé.
[20] Nechvátejž tedy k noci, v kterouž odcházejí lidé na místo své.
[21] Hleď, abys se neohlédal na marnost, zvoluje ji raději, nežli ssoužení.
[22] Aj, Bůh silný nejvyšší jest mocí svou. Kdo jemu podobný učitel?
[23] Kdo jemu vyměřil cestu jeho? Kdo jemu smí říci: Činíš nepravost?
[24] Pamětliv buď raději, abys vyvyšoval dílo jeho, kteréž spatřují lidé,
[25] Kteréž, pravím, všickni lidé vidí, na něž člověk patří zdaleka.
[26] Nebo Bůh silný tak jest veliký, že ho nemůžeme poznati, počet let jeho jest nevystižitelný.
[27] On zajisté vyvodí krůpěje vod, kteréž vylévají déšť z oblaků jeho,
[28] Když se rozpouštějí oblakové, a kropí na mnohé lidi.
[29] (Anobrž vyrozumí-li kdo roztažení oblaků, a zvuku stánku jeho,
[30] Jak rozprostírá nad ním světlo své, aneb všecko moře přikrývá?
[31] Skrze ty věci zajisté tresce lidi, a též dává pokrmu hojnost.
[32] Oblaky zakrývá světlo, a přikazuje mu ukrývati se za to, co je potkává.)
[33] Ohlašuje o něm zvuk jeho, též dobytek, a to hned, když pára zhůru vstupuje.
[34] [Takéť se i nad tím děsí srdce mé, až se pohybuje z místa svého. ]