[1] Tedy odpověděv Job, řekl:
[2] Dokudž trápiti budete duši mou, a dotírati na mne řečmi svými?
[3] Již na desetkrát zhaněli jste mne, aniž se stydíte, že se zatvrzujete proti mně.
[4] Ale nechť jest tak, že jsem zbloudil, při mně zůstane blud můj.
[5] Jestliže se pak vždy proti mně siliti chcete, a obviňujíc mne, za pomoc sobě bráti proti mně potupu mou:
[6] Tedy vězte, že Bůh podvrátil mne, a sítí svou otáhl mne.
[7] Nebo aj, volám-li pro nátisk, nemám vyslyšení; křičím-li, není rozsouzení.
[8] Cestu mou zapletl tak, abych nikoli projíti nemohl, a stezky mé temnostmi zastřel.
[9] Slávu mou se mne strhl, a sňal korunu s hlavy mé.
[10] Zpodvracel mne všudy vůkol, abych zahynul, a vyvrátil jako strom naději mou.
[11] Nadto zažžel proti mně prchlivost svou, a přičtl mne mezi nepřátely své.
[12] Pročež přitáhše houfové jeho, učinili sobě ke mně cestu, a vojensky se položili okolo stanu mého.
[13] Bratří mé ode mne vzdálil, a známí moji všelijak se mne cizí.
[14] Opustili mne příbuzní moji, a známí moji zapomenuli se na mne.
[15] Podruhové domu mého a děvky mé za cizího mne mají, cizozemec jsem před očima jejich.
[16] Na služebníka svého volám, ale neozývá se, i když ho ústy svými pěkně prosím.
[17] Dýchání mého štítí se manželka má, ačkoli pokorně jí prosím, pro dítky života mého.
[18] Nadto i ti nejšpatnější pohrdají mnou; i když povstanu, utrhají mi.
[19] V ošklivost mne sobě vzali všickni rádcové moji, a ti, kteréž miluji, obrátili se proti mně.
[20] K kůži mé jako k masu mému přilnuly kosti mé, kůže při zubích mých toliko v cele zůstala.
[21] Slitujte se nade mnou, slitujte se nade mnou, vy přátelé moji; nebo ruka Boží se mne dotkla.
[22] Proč mi se protivíte tak jako Bůh silný, a masem mým nemůžte se nasytiti?
[23] Ó kdyby nyní sepsány byly řeči mé, ó kdyby v knihu vepsány byly,
[24] Anobrž rafijí železnou a olovem na věčnost na skále aby vyryty byly.
[25] Ačkoli já vím, že vykupitel můj živ jest, a že v den nejposlednější nad prachem se postaví.
[26] A ač by kůži mou i tělo červi zvrtali, však vždy v těle svém uzřím Boha.
[27] Kteréhož já uzřím sobě, a oči mé spatří jej, a ne jiný, jakkoli zhynula ledví má u vnitřnosti mé.
[28] Ješto byste říci měli: I pročež ho trápíme? poněvadž základ dobré pře při mně se nalézá.
[29] Bojte se meče, nebo pomsta za nepravosti jest meč, a vězte, žeť bude soud.