[1] Víš-li, kterého času rodí kamsíkové, a laň ku porodu pracující spatřil-lis?
[2] Máš-li v počtu měsíce, kteréž vyplňují? Znáš-li, pravím, čas porodu jejich?
[3] Jak se kladou, plod svůj utiskají, a s bolestí ho pozbývají?
[4] Jak se zmocňují mladí jejich, i odchovávají picí polní, a vycházejíce, nenavracují se k nim?
[5] Kdo propustil zvěř, aby byla svobodná? A řemení divokého osla kdo rozvázal?
[6] Jemuž jsem dal pustinu místo domu jeho, a místo příbytku jeho zemi slatinnou.
[7] Posmívá se hluku městskému, a na křikání toho, kdož by jej honil, nic nedbá.
[8] To, což nachází v horách, jest pastva jeho; nebo toliko zeliny hledá.
[9] Svolí-liž jednorožec, aby tobě sloužil, a u jeslí tvých aby nocoval?
[10] Připřáhneš-liž provazem jednorožce k orání? Bude-liž vláčeti brázdy za tebou?
[11] Zdaž se na něj ubezpečíš, proto že jest veliká síla jeho, a poručíš jemu svou práci?
[12] Zdaž se jemu dověříš, že sveze semeno tvé, a na humno tvé shromáždí?
[13] Ty-lis dal pávům křídlo pěkné, aneb péro čápu neb pstrosu?
[14] A že opouští na zemi vejce svá, ačkoli je v prachu osedí,
[15] Nic nemysle, že by je noha potlačiti, aneb zvěř polní pošlapati mohla?
[16] Tak se zatvrzuje k mladým svým, jako by jich neměl; jako by neužitečná byla práce jeho, tak jest bez starosti.
[17] Nebo nedal jemu Bůh moudrosti, aniž mu udělil rozumnosti.
[18] Časem svým zhůru se vznášeje, posmívá se koni i jezdci jeho.
[19] Zdaž ty dáti můžeš koni sílu? Ty-li ozdobíš šíji jeho řehtáním?
[20] Zdali jej zastrašíš jako kobylku? Anobrž frkání chřípí jeho strašlivé jest.
[21] Kopá důl, a pléše v síle své, vycházeje vstříc i zbroji.
[22] Směje se strachu, aniž se leká, aniž ustupuje zpátkem před ostrostí meče,
[23] Ač i toul na něm chřestí, a blyští se dřevce a kopí.
[24] S hřmotem a s hněvem kopá zemi, aniž pokojně stojí k zvuku trouby.
[25] Anobrž k zvuku trouby řehce, a zdaleka cítí boj, hluk knížat a prokřikování.
[26] Zdali podlé rozumu tvého létá jestřáb, roztahuje křídla svá na poledne?
[27] Zdali k rozkazu tvému zhůru se vznáší orlice, a vysoko se hnízdí?
[28] Na skále přebývá, přebývá na špičaté skále jako na hradě,
[29] Odkudž hledá pokrmu, kterýž z daleka očima svýma spatřuje.
[30] Ano i mladí její střebí krev, a kde těla mrtvá, tu i ona jest.
[31] [A tak odpovídaje Hospodin Jobovi, řekl: ]
[32] [Zdali hádající se s Všemohoucím obviní jej? Kdo chce viniti Boha, nechť odpoví na to. ]
[33] [Tehdy odpověděl Job Hospodinu a řekl: ]
[34] [Aj, chaternýť jsem, což bych odpovídal tobě? Ruku svou kladu na ústa svá. ]
[35] [Jednou jsem mluvil, ale nebudu již odmlouvati, nýbrž i podruhé, ale nebudu více přidávati. ]