[1] Ještě mluvil Elihu, a řekl:
[2] Domníváš-liž se, že jsi to s soudem řekl: Spravedlnost má převyšuje Boží?
[3] Nebo jsi řekl: Co mi prospěje, jaký užitek budu míti, bych i nehřešil?
[4] Já odpovím tobě místně, i tovaryšům tvým s tebou.
[5] Pohleď na nebe a viz, anobrž spatř oblaky, vyšší, než-lis ty.
[6] Jestliže bys hřešil, co svedeš proti němu? A byť se i rozmnožily nešlechetnosti tvé, co mu uškodíš?
[7] Budeš-li spravedlivý, čeho mu udělíš? Aneb co z ruky tvé vezme?
[8] Každémuť člověku bezbožnost jeho uškodí, a synu člověka spravedlnost jeho prospěje.
[9] Z množství nátisk trpících, kteréž k tomu přivodí, aby úpěli a křičeli pro ukrutnost povýšených,
[10] Žádný neříká: Kde jest Bůh stvořitel můj? Ješto on dává zpěv i v noci.
[11] On vyučuje nás nad hovada zemská, a nad ptactvo nebeské moudřejší nás činí.
[12] Tehdáž volají-li pro pýchu zlých, nebývají vyslyšáni.
[13] A jistě žeť ošemetnosti nevyslýchá Bůh silný, a Všemohoucí nepatří na ni.
[14] Mnohem méně, jestliže díš: Nepatříš na to. Sám s sebou vejdi v soud před ním, a doufej v něho.
[15] Ale nyní poněvadž nic není těch věcí, navštívil jej hněv jeho; nebo nechce znáti hojnosti této veliké.
[16] A protož marně Job otvírá ústa svá, hloupě rozmnožuje řeči své.