[1] Nyní pak posmívají se mi mladší mne, jejichž bych otců nechtěl byl postaviti se psy stáda svého.
[2] Ač síla rukou jejich k čemu by mi byla? Zmařena jest při nich starost jejich.
[3] Nebo chudobou a hladem znuzeni, utíkali na planá, tmavá, soukromná a pustá místa.
[4] Kteříž trhali zeliny po chrastinách, ano i koření, a jalovec za pokrm byl jim.
[5] Z prostřed lidí vyháníni byli; povolávali za nimi, jako za zlodějem,
[6] Tak že musili bydliti v výmolích potoků, v děrách země a skálí.
[7] V chrastinách řvali, pod trní se shromažďovali,
[8] Lidé nejnešlechetnější, nýbrž lidé bez poctivosti, menší váhy i než ta země.
[9] Nyní, pravím, jsem jejich písničkou, jsa jim učiněn za přísloví.
[10] V ošklivosti mne mají, vzdalují se mne, a na tvář mou nestydí se plvati.
[11] Nebo Bůh mou vážnost odjal, a ssoužil mne; pročež uzdu před přítomností mou svrhli.
[12] Po pravici mládež povstává, nohy mi podrážejí, tak že šlapáním protřeli ke mně stezky nešlechetnosti své.
[13] Mou pak stezku zkazili, k bídě mé přidali, ač jim to nic nepomůže.
[14] Jako širokou mezerou vskakují, a k vyplénění mému valí se.
[15] Obrátily se na mne hrůzy, stihají jako vítr ochotnost mou, nebo jako oblak pomíjí zdraví mé.
[16] A již ve mně rozlila se duše má, pochytili mne dnové trápení mého,
[17] Kteréž v noci vrtá kosti mé ve mně; pročež ani nervové moji neodpočívají.
[18] Oděv můj mění se pro násilnou moc bolesti, kteráž mne tak jako obojek sukně mé svírá.
[19] Uvrhl mne do bláta, tak že jsem již podobný prachu a popelu.
[20] Volám k tobě, ó Bože, a neslyšíš mne; postavuji se, ale nehledíš na mne.
[21] Obrátils mi se v ukrutného nepřítele, silou ruky své mi odporuješ.
[22] Vznášíš mne u vítr, sázíš mne na něj, a k rozplynutí mi přivodíš zdravý soud.
[23] Nebo vím, že mne k smrti odkážeš, a do domu, do něhož se shromažďuje všeliký živý.
[24] Jistě žeť nevztáhne Bůh do hrobu ruky, by pak, když je stírá, i volali.
[25] Zdaliž jsem neplakal nad tím, kdož okoušel zlých dnů? Duše má kormoutila se nad nuzným.
[26] Když jsem dobrého čekal, přišlo mi zlé; nadál jsem se světla, ale přišla mrákota.
[27] Vnitřností mé zevřely, tak že se ještě neupokojily; předstihli mne dnové trápení.
[28] Chodím osmahlý, ne od slunce, povstávaje, i mezi mnohými křičím.
[29] Bratrem učiněn jsem draků, a tovaryšem mladých pstrosů.
[30] Kůže má zčernala na mně, a kosti mé vyprahly od horkosti.
[31] A protož v kvílení obrátila se harfa má, a píšťalka má v hlas plačících.