[1] Odpověděv pak Job, řekl:
[2] V pravdě, že jste vy lidé, a že s vámi umře moudrost.
[3] I jáť mám srdce jako vy, aniž jsem zpozdilejší než vy, anobrž při komž toho není?
[4] Za posměch příteli svému jsem, kteréhož, když volá, vyslýchá Bůh; v posměchuť jest spravedlivý a upřímý.
[5] Pochodně zavržená jest (podlé smýšlení člověka pokoje užívajícího) ten, kterýž jest blízký pádu.
[6] Pokojné a bezpečné příbytky mají loupežníci ti, kteříž popouzejí Boha silného, jimž on uvodí dobré věci v ruku jejich.
[7] Ano zeptej se třebas hovad, a naučí tě, aneb ptactva nebeského, a oznámí tobě.
[8] Aneb rozmluv s zemí, a poučí tě, ano i ryby mořské vypravovati budou tobě.
[9] Kdo nezná ze všeho toho, že ruka Hospodinova to učinila?
[10] V jehož ruce jest duše všelikého živočicha, a duch každého těla lidského.
[11] Zdaliž ucho slov rozeznávati nebude, tak jako dásně pokrmu okoušejí?
[12] Při starcích jest moudrost, a při dlouhověkých rozumnost.
[13] Nadto pak u Boha moudrost a síla, jehoť jest rada a rozumnost.
[14] Jestliže on boří, nemůže zase stavíno býti; zavírá-li člověka, nemůže býti otevříno.
[15] Hle, tak zastavuje vody, až i vysychají, a tak je vypouští, že podvracejí zemi.
[16] U něho jest síla a bytnost, jeho jest ten, kterýž bloudí, i kterýž v blud uvodí.
[17] On uvodí rádce v nemoudrost, a z soudců blázny činí.
[18] Svazek králů rozvazuje, a pasem přepasuje bedra jejich.
[19] On uvodí knížata v nemoudrost, a mocné vyvrací.
[20] On odjímá řeč výmluvným, a soud starcům béře.
[21] On vylévá potupu na urozené, a sílu mocných zemdlívá.
[22] On zjevuje hluboké věci z temností, a vyvodí na světlo stín smrti.
[23] On rozmnožuje národy i hubí je, rozšiřuje národy i zavodí je.
[24] On odjímá srdce předním z lidu země, a v blud je uvodí na poušti bezcestné,
[25] Aby šámali ve tmě bez světla. Summou, činí, aby bloudili jako opilý.