[1] Odpovídaje pak Bildad Suchský, řekl:
[2] Dokudž neučiníte konce řečem? Pomyslte na to, a potom mluviti budeme.
[3] Proč jsme počteni za hovada? Oškliví jsme jemu, jakž sami vidíte.
[4] Ó ty, jenž hubíš život svůj zůřením svým, zdaliž pro tebe opuštěna bude země, a odsedne skála z místa svého?
[5] Anobrž světlo bezbožných uhašeno bude, aniž se blyštěti bude jiskra ohně jejich.
[6] Světlo se zatmí v stánku jeho, a lucerna jeho v něm zhasne.
[7] Ssouženi budou krokové síly jeho, a porazí jej rada jeho.
[8] Nebo zapleten jest do síti nohami svými, a v zamotání chodí.
[9] Chytí ho za patu osídlo, a zmocní se ho násilník.
[10] Skrytať jest při zemi smečka jeho, a léčka jeho na stezce.
[11] Odevšad hrůzy jej děsiti budou a dotírati na nohy jeho.
[12] Hladovitá bude síla jeho, a bída pohotově při boku jeho.
[13] Zžíře žily kůže jeho, zžíře oudy jeho kníže smrti.
[14] Uchváceno bude z stánku jeho doufání jeho, a to jej přivede k králi strachů.
[15] V stánku jeho hrůza bydleti bude, ač nebyl jeho; posypáno bude obydlí jeho sirou.
[16] Od zpodku kořenové jeho uschnou, a svrchu osekány budou ratolesti jeho.
[17] Památka jeho zahyne z země, aniž jméno jeho slýcháno bude na ulicích.
[18] Vyženou ho z světla do tmy, anobrž z okršlku zemského vypudí jej.
[19] Nepozůstaví ani syna ani vnuka v lidu svém, ani jakého ostatku v příbytcích svých.
[20] Nade dnem jeho zděsí se potomci, a přítomní strachem podjati budou.
[21] Takovýť jest zajisté způsob nešlechetného, a takový cíl toho, kterýž nezná Boha silného.