[1] Odpovídaje pak Zofar Naamatský, řekl:
[2] Z příčiny té myšlení má k odpovídání tobě nutí mne, a to abych rychle učinil,
[3] Že kárání k zahanbení svému slyším, pročež duch můj osvícený nutí mne, aťbych odpovídal.
[4] Zdaž nevíš o tom, že od věků, a jakž postavil Bůh člověka na zemi,
[5] Plésání bezbožných krátké jest, a veselí pokrytce jen na chvílku?
[6] Byť pak vstoupila až k nebi pýcha jeho, a hlava jeho oblaku by se dotkla,
[7] Však jako lejno jeho na věky zahyne. Ti, kteříž jej vídali, řeknou: Kam se poděl?
[8] Jako sen pomine, aniž ho naleznou; nebo uteče jako vidění noční.
[9] Oko, kteréž ho vídalo, již ho nikdy neuzří, aniž více patřiti bude na něj místo jeho.
[10] Synové jeho budou přízně u nuzných hledati, a ruce jeho musejí zase vraceti loupež svou.
[11] Kosti jeho naplněny jsou hříchy mladosti jeho, a s ním v prachu lehnou.
[12] A ačkoli zlost sladne v ústech jeho, a chová ji pod jazykem svým;
[13] Kochá se v ní, a nepouští jí, ale zdržuje ji u prostřed dásní svých:
[14] Však pokrm ten ve střevách jeho promění se; bude jako žluč hadů nejlítějších u vnitřnostech jeho.
[15] Zboží nahltané vyvrátí, z břicha jeho Bůh silný je vyžene.
[16] Jed hadů lítých ssáti bude, zabije ho jazyk ještěrčí.
[17] Neuzří pramenů potoků a řek medu a másla.
[18] Navrátí úsilé cizí, a nezažive ho, vedlé nátisku svého rozličného; nebude na ně vesel.
[19] Nebo utiskal a opouštěl nuzné, dům zloupil a nestavěl ho.
[20] Pročež nesezná nic pokojného v životě svém, aniž které nejrozkošnější své věci bude moci zachovati.
[21] Nic mu nepozůstane z pokrmu jeho, tak že nebude míti, čím by se troštoval.
[22] Byť pak i dovršena byla hojnost jeho, ssoužení míti bude; každá ruka trapiče oboří se na něj.
[23] By měl čím naplniti břicho své, dopustí na něj Bůh prchlivost hněvu svého, kterouž na něj dštíti bude i na pokrm jeho.
[24] Když utíkati bude před zbrojí železnou, prostřelí ho lučiště ocelivé.
[25] Střela vyňata bude z toulu a vystřelena, nadto meč pronikne žluč jeho; a když odcházeti bude, přikvačí jej hrůzy.
[26] Všeliká neštěstí jsou polečena v skrýších jeho, zžíře jej oheň nerozdmýchaný, zle se povede i pozůstalému v stanu jeho.
[27] Odkryjí nebesa nepravost jeho, a země povstane proti němu.
[28] Rozptýlena bude úroda domu jeho, rozplyne se v den hněvu jeho.
[29] Tenť jest podíl člověka bezbožného od Boha, to, pravím, dědictví vyrčené jemu od Boha silného.