[1] A odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
[2] Zdaliž Bohu silnému co prospěšný býti může člověk, když sobě nejmoudřeji počíná?
[3] Zdaliž se kochá Všemohoucí v tom, že ty se ospravedlňuješ? Aneb má-liž zisk, když bys dokonalé ukázal býti cesty své?
[4] Zdali, že by se tebe bál, tresce tě, mstě nad tebou?
[5] Zdali zlost tvá není mnohá? Anobrž není konce nepravostem tvým.
[6] Nebo jsi brával základ od bratří svých bez příčiny, a roucha z nahých jsi svláčel.
[7] Vody ustalému jsi nepodal, a hladovitému zbraňovals chleba.
[8] Ale muži boháči přál jsi země, tak aby ten, jehož osoba vzácná, v ní seděl.
[9] Vdovy pak pouštěl jsi prázdné, ačkoli ramena sirotků potřína byla.
[10] A protož obkličuji tě osídla, a děsí tě strach nenadálý,
[11] Aneb tma, abys neviděl, anobrž rozvodnění přikrývá tě.
[12] Říkáš: Zdaž Bůh není na výsosti nebeské? Ano shlédni vrch hvězd, jak jsou vysoké.
[13] Protož pravíš: Jak by věděl Bůh silný? Skrze mrákotu-liž by soudil?
[14] Oblakové jsou skrýše jeho, tak že nevidí; nebo okršlek nebeský obchází.
[15] Šetříš-liž stezky věku předešlého, kterouž kráčeli lidé marní?
[16] Kteříž vypléněni jsou před časem, potok vylit jest na základ jejich.
[17] Kteříž říkali Bohu silnému: Odejdi od nás. Což by tedy jim učiniti měl Všemohoucí?
[18] On zajisté domy jejich naplnil dobrými věcmi, (ale rada bezbožných vzdálena jest ode mne).
[19] Což vidouce spravedliví, veselí se, a nevinný posmívá se jim,
[20] Zvlášť když není vypléněno jmění naše, ostatky pak jejich sežral oheň.
[21] Přivykejž medle s ním choditi, a pokojněji se míti, skrze to přijde tobě všecko dobré.
[22] Přijmi, prosím, z úst jeho zákon, a slož řeči jeho v srdci svém.
[23] Navrátíš-li se k Všemohoucímu, vzdělán budeš, a vzdálíš-li nepravost od stanů svých,
[24] Tedy nakladeš na zemi zlata, a místo kamení potočního zlata z Ofir.
[25] Nebo bude Všemohoucí nejčistším zlatem tvým, a stříbrem i silou tvou.
[26] A tehdáž v Všemohoucím kochati se budeš, a pozdvihna k Bohu tváři své,
[27] Pokorně modliti se budeš jemu, a vyslyší tě; pročež sliby své plniti budeš.
[28] Nebo cožkoli začneš, budeť se dařiti, anobrž na cestách tvých svítiti bude světlo.
[29] Když jiní sníženi budou, tedy díš: Jáť jsem povýšen. Nebo toho, kdož jest očí ponížených, Bůh spasena učiní.
[30] Vysvobodí i toho, kterýž není bez viny, vysvobodí, pravím, čistotou rukou tvých.