[1] Tedy odpovídaje Elifaz Temanský, řekl:
[2] Zdali moudrý vynášeti má umění povětrné, aneb naplňovati východním větrem břicho své,
[3] Hádaje se slovy neprospěšnými, aneb řečmi neužitečnými?
[4] Anobrž vyprazdňuješ i bázeň Boží, a modliteb k Bohu činiti se zbraňuješ.
[5] Osvědčujíť zajisté nepravost tvou ústa tvá, ač jsi koli sobě zvolil jazyk chytrých.
[6] Potupují tě ústa tvá, a ne já, a rtové tvoji svědčí proti tobě.
[7] Zdaliž ty nejprv z lidí zplozen jsi, aneb prvé než pahrbkové sformován?
[8] Zdaliž jsi tajemství Boží slyšel, že u sebe zavíráš moudrost?
[9] Co víš, čehož bychom nevěděli? Čemu rozumíš, aby toho při nás nebylo?
[10] I šedivýť i stařec mezi námi jest, ano i starší věkem než otec tvůj.
[11] Zdali malá jsou tobě potěšování Boha silného, čili něco je zastěňuje tobě?
[12] Tak-liž tě jalo srdce tvé, a tak-liž blíkají oči tvé,
[13] Že smíš odpovídati Bohu silnému tak pyšně, a vypouštěti z úst svých ty řeči?
[14] Nebo což jest člověk, aby se mohl očistiti, aneb spravedliv býti narozený z ženy?
[15] An při svatých jeho není dokonalosti, a nebesa nejsou čistá před očima jeho,
[16] Nadto ohavný a neužitečný člověk, kterýž pije nepravost jako vodu.
[17] Já oznámím tobě, poslyš mne; to zajisté, což jsem viděl, vypravovati budu,
[18] Což moudří vynesli a nezatajili, slýchavše od předků svých.
[19] Jimž samým dána byla země, aniž přejíti mohl cizí prostředkem jejich.
[20] Po všecky své dny bezbožný sám se bolestí trápí, po všecka, pravím léta, skrytá před ukrutníkem.
[21] Zvuk strachu jest v uších jeho, že i v čas pokoje zhoubce připadne na něj.
[22] Nevěří, by se měl navrátiti z temností, ustavičně očekávaje na sebe meče.
[23] Bývá i tulákem, chleba hledaje, kde by byl, cítě, že pro něj nastrojen jest den temností.
[24] Děsí jej nátisk a ssoužení, kteréž se silí proti němu, jako král s vojskem sšikovaným.
[25] Nebo vztáhl proti Bohu silnému ruku svou, a proti Všemohoucímu postavil se.
[26] Útok učinil na něj, na šíji jeho s množstvím zdvižených štítů svých.
[27] Nebo přiodíl tvář svou tukem svým, tak že se mu nadělalo faldů na slabinách.
[28] A bydlil v městech zkažených, a v domích, v nichž žádný nebydlil, kteráž v hromady rumu obrácena byla.
[29] Avšak nezbohatneť, aniž stane moc jeho, aniž se rozšíří na zemi dokonalost takových.
[30] Nevyjde z temností, mladistvou ratolest jeho usuší plamen, a tak zahyne od ducha úst svých.
[31] Ale nevěří, že v marnosti jest ten, jenž bloudí, a že marnost bude směna jeho.
[32] Před časem svým vyťat bude, a ratolest jeho nebude se zelenati.
[33] Zmaří, jako vinný kmen nezralý hrozen svůj, a svrže květ svůj jako oliva.
[34] Nebo shromáždění pokrytce spustne, a oheň spálí stany oslepených dary.
[35] Kteřížto když počali ssužování, a porodili nepravost, hned břicho jejich strojí jinou lest.