[1] Synu můj, ostříhej řečí mých, a přikázaní má schovej u sebe.
[2] Ostříhej přikázaní mých, a živ budeš, a naučení mého jako zřítelnice očí svých.
[3] Přivaž je na prsty své, napiš je na tabuli srdce svého.
[4] Rci moudrosti: Sestra má jsi ty, a rozumnost přítelkyní jmenuj,
[5] Aby tě ostříhala od ženy cizí, od postranní, jenž řečmi svými lahodí.
[6] Nebo z okna domu svého okénkem vyhlédaje,
[7] Viděl jsem mezi hloupými, spatřil jsem mezi mládeží mládence bláznivého.
[8] Kterýž šel po ulici vedlé úhlu jejího, a cestou k domu jejímu kráčel,
[9] V soumrak, u večer dne, ve tmách nočních a v mrákotě.
[10] A aj, žena potkala ho v ozdobě nevěstčí a chytrého srdce,
[11] Štěbetná a opovážlivá, v domě jejím nezůstávají nohy její,
[12] Jednak vně, jednak na ulici u každého úhlu úklady činící.
[13] I chopila jej, a políbila ho, a opovrhši stud, řekla jemu:
[14] Oběti pokojné jsou u mne, dnes splnila jsem slib svůj.
[15] Protož vyšla jsem vstříc tobě, abych pilně hledala tváři tvé, i nalezla jsem tě.
[16] Koberci jsem obestřela lůže své, s řezbami a prostěradly Egyptskými,
[17] Vykadila jsem pokojík svůj mirrou a aloe a skořicí.
[18] Poď, opojujme se milostí až do jitra, obveselíme se v milosti.
[19] Nebo není muže doma, odšel na cestu dalekou.
[20] Pytlík peněz vzal s sebou, v jistý den vrátí se do domu svého.
[21] I naklonila ho mnohými řečmi svými, a lahodností rtů svých přinutila jej.
[22] Šel za ní hned, jako vůl k zabití chodívá, a jako blázen v pouta, jimiž by trestán byl.
[23] Dokudž nepronikla střela jater jeho, pospíchal jako pták k osídlu, nevěda, že ono bezživotí jeho jest.
[24] Protož nyní, synové, slyšte mne, a pozorujte řečí úst mých.
[25] Neuchyluj se k cestám jejím srdce tvé, aniž se toulej po stezkách jejích.
[26] Nebo mnohé zranivši, porazila, a silní všickni zmordováni jsou od ní.
[27] Cesty pekelné dům její, vedoucí do skrýší smrti.