[1] Poslouchejte, synové, učení otcova, a pozorujte, abyste poznali rozumnost.
[2] Nebo naučení dobré dávám vám, neopouštějtež zákona mého.
[3] Když jsem byl syn u otce svého mladičký, a jediný při matce své,
[4] On vyučoval mne a říkal mi: Ať se chopí výmluvností mých srdce tvé, ostříhej přikázaní mých, a živ budeš.
[5] Nabuď moudrosti, nabuď rozumnosti; nezapomínej, ani se uchyluj od řečí úst mých.
[6] Neopouštějž jí, a bude tě ostříhati; miluj ji, a zachová tě.
[7] Předně moudrosti, moudrosti nabývej, a za všecko jmění své zjednej rozumnost.
[8] Vyvyšuj ji, a zvýšíť tě; poctí tě, když ji přijmeš.
[9] Přidá hlavě tvé příjemnosti, korunou krásnou obdaří tě.
[10] Slyš, synu můj, a přijmi řeči mé, a tak rozmnoží se léta života tvého.
[11] Cestě moudrosti učím tě, vedu tě stezkami přímými.
[12] Když choditi budeš, nebude ssoužen krok tvůj, a poběhneš-li, neustrčíš se.
[13] Chopiž se učení, nepouštěj, ostříhej ho, nebo ono jest život tvůj.
[14] Na stezku bezbožných nevcházej, a nekráčej cestou zlostníků.
[15] Opusť ji, nechoď po ní, uchyl se od ní, a pomiň jí.
[16] Neboť nespí, leč zlost provedou; anobrž zahánín bývá sen jejich, dokudž ku pádu nepřivodí,
[17] Proto že jedí chléb bezbožnosti, a víno loupeží pijí.
[18] Ale stezka spravedlivých jako světlo jasné, kteréž rozmáhá se, a svítí až do pravého dne.
[19] Cesta pak bezbožných jako mrákota; nevědí, na čem se ustrčiti mohou.
[20] Synu můj, slov mých pozoruj, k řečem mým nakloň ucha svého.
[21] Nechať neodcházejí od očí tvých, ostříhej jich u prostřed srdce svého.
[22] Nebo životem jsou těm, kteříž je nalézají, i všemu tělu jejich lékařstvím.
[23] Přede vším, čehož se stříci sluší, ostříhej srdce svého, nebo z něho pochází život.
[24] Odlož od sebe převrácenost úst, a zlost rtů vzdal od sebe.
[25] Oči tvé ať k dobrým věcem patří, a víčka tvá ať přímě hledí před tebou.
[26] Zvaž stezku noh svých, a všecky cesty tvé ať jsou spraveny.
[27] Neuchyluj se na pravo ani na levo, odvrať nohu svou od zlého.