[1] Nenásleduj lidí zlých, aniž žádej bývati s nimi.
[2] Nebo o zhoubě přemýšlí srdce jejich, a rtové jejich o trápení mluví.
[3] Moudrostí vzdělán bývá dům, a rozumností upevněn.
[4] Skrze umění zajisté pokojové naplněni bývají všelijakým zbožím drahým a utěšeným.
[5] Muž moudrý jest silný, a muž umělý přidává síly.
[6] Nebo skrze rady opatrné svedeš bitvu, a vysvobození skrze množství rádců.
[7] Vysoké jsou bláznu moudrosti; v bráně neotevře úst svých.
[8] Kdo myslí zle činiti, toho nešlechetným nazovou.
[9] Zlé myšlení blázna jest hřích, a ohavnost lidská posměvač.
[10] Budeš-li se lenovati ve dni ssoužení, špatná bude síla tvá.
[11] Vytrhuj jaté k smrti; nebo od těch, ješto se chýlí k zabití, což bys se zdržel?
[12] Díš-li: Aj, nevěděli jsme o tom: zdaliž ten, jenž zpytuje srdce, nerozumí, a ten, kterýž jest strážce duše tvé, nezná, a neodplatí každému podlé skutků jeho?
[13] Synu můj, jez med, nebo dobrý jest, a plást sladký dásním tvým.
[14] Tak umění moudrosti duši tvé. Jestliže ji najdeš, onať bude mzda, a naděje tvá nebude vyťata.
[15] Nečiniž úkladů, ó bezbožníče, příbytku spravedlivého, a nekaz odpočinutí jeho.
[16] Nebo ač sedmkrát padá spravedlivý, však zase povstává, bezbožníci pak padají ve zlém.
[17] Když by padl nepřítel tvůj, neraduj se, a když by klesl, nechať nepléše srdce tvé,
[18] Aby snad nepopatřil Hospodin, a nelíbilo by se to jemu, a odvrátil by od něho hněv svůj.
[19] Nehněvej se příčinou zlostníků, aniž následuj bezbožných.
[20] Nebo zlý nebude míti odplaty; svíce bezbožných zhasne.
[21] Boj se Hospodina, synu můj, i krále, a k neustavičným se nepřiměšuj.
[22] Nebo v náhle nastane bída jejich, a pomstu obou těch kdo zná?
[23] Také i toto moudrým náleží: Přijímati osobu v soudu není dobré.
[24] Toho, kdož říká bezbožnému: Spravedlivý jsi, klnouti budou lidé, a v ošklivost jej vezmou národové.
[25] Ale kteříž kárají, budou potěšeni, a přijde na ně požehnání dobrého.
[26] Bude líbati rty toho, kdož mluví slova pravá.
[27] Nastroj vně dílo své, a sprav je sobě na poli; potom také vystavíš dům svůj.
[28] Nebývej svědkem všetečným proti bližnímu svému, aniž lahodně namlouvej rty svými.
[29] Neříkej: Jakž mi učinil, tak mu učiním; odplatím muži tomu podlé skutku jeho.
[30] Přes pole muže lenivého šel jsem, a přes vinici člověka nemoudrého,
[31] A aj, porostlo všudy trním, přikryly všecko kopřivy, a ohrada kamenná její byla zbořená.
[32] A vida to, posoudil jsem toho; vida, vzal jsem to k výstraze.
[33] Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
[34] V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.