[1] Když sedneš k jídlu se pánem, pilně šetř, co jest před tebou.
[2] Jinak vrazil bys nůž do hrdla svého, byl-li bys lakotný.
[3] Nežádej lahůdek jeho, nebo jsou pokrm oklamavatelný.
[4] Neusiluj, abys zbohatl; od opatrnosti své přestaň.
[5] K bohatství-liž bys obrátil oči své? Poněvadž v náhle mizí; nebo sobě zdělalo křídla podobná orličím, a zaletuje k nebi.
[6] Nejez chleba člověka závistivého, a nežádej lahůdek jeho.
[7] Nebo jak on sobě tebe váží v mysli své, tak ty pokrmu toho. Díť: Jez a pí, ale srdce jeho není s tebou.
[8] Skyvu svou, kterouž jsi snědl, vyvrátíš, a zmaříš slova svá utěšená.
[9] Před bláznem nemluv, nebo pohrdne opatrností řečí tvých.
[10] Nepřenášej mezníku starodávního, a na pole sirotků nevcházej.
[11] Silnýť jest zajisté ochránce jejich; onť povede při jejich proti tobě.
[12] Zaveď k učení mysl svou, a uši své k řečem umění.
[13] Neodjímej od mladého kázně; nebo umrskáš-li jej metlou, neumřeť.
[14] Ty metlou jej mrskávej, a tak duši jeho z pekla vytrhneš.
[15] Synu můj, bude-li moudré srdce tvé, veseliti se bude srdce mé všelijak ve mně;
[16] A plésati budou ledví má, když mluviti budou rtové tvoji pravé věci.
[17] Nechť nezávidí srdce tvé hříšníku, ale raději choď v bázni Hospodinově celý den.
[18] Nebo poněvadž jest odplata, naděje tvá nebude podťata.
[19] Slyš ty, synu můj, a buď moudrý, a naprav na cestu srdce své.
[20] Nebývej mezi pijány vína, ani mezi žráči masa.
[21] Nebo opilec a žráč zchudne, a ospánlivost v hadry obláčí.
[22] Poslouchej otce svého, kterýž tě zplodil, aniž pohrdej matkou svou, když se zstará.
[23] Pravdy nabuď, a neprodávej jí, též moudrosti, umění a rozumnosti.
[24] Náramně bývá potěšen otec spravedlivého, a ten, kdož zplodil moudrého, veselí se z něho.
[25] Nechať se tedy veselí otec tvůj a matka tvá, a ať pléše rodička tvá.
[26] Dej mi, synu můj, srdce své, a oči tvé cest mých ať ostříhají.
[27] Nebo nevěstka jest jáma hluboká, a studnice těsná žena cizí.
[28] Onať také jako loupežník úklady činí, a zoufalce na světě rozmnožuje.
[29] Komu běda? komu ouvech? komu svady? komu křik? komu rány darmo? komu červenost očí?
[30] Těm, kteříž se zdržují na víně; těm, kteříž chodí, aby vyhledali strojené víno.
[31] Nehleď na víno rdící se, že vydává v koflíku záři svou, a přímo vyskakuje.
[32] Naposledy jako had uštípne, a jako štír ušťkne.
[33] Oči tvé hleděti budou na cizí, a srdce tvé mluviti bude převrácené věci,
[34] A budeš jako ten, kterýž spí u prostřed moře, a jako ten, kterýž spí na vrchu sloupu bárky.
[35] Díš: Zbili mne, a nestonal jsem, tloukli mne, a nečil jsem; když procítím, dám se zase v to.