[1] Lepší jest kus chleba suchého s pokojem,nežli dům plný nabitých hovad s svárem.
[2] Služebník rozumný panovati bude nad synem, kterýž jest k hanbě, a mezi bratřími děliti bude dědictví.
[3] Teglík stříbra a pec zlata zkušuje, ale srdcí Hospodin.
[4] Zlý člověk pozoruje řečí nepravých, a lhář poslouchá jazyka převráceného.
[5] Kdo se posmívá chudému, útržku činí Učiniteli jeho; a kdo se z bídy raduje, nebude bez pomsty.
[6] Koruna starců jsou vnukové, a ozdoba synů otcové jejich.
[7] Nesluší na blázna řeči znamenité, ovšem na kníže řeč lživá.
[8] Jako kámen drahý, tak bývá vzácný dar před očima toho, kdož jej béře; k čemukoli směřuje, daří se jemu.
[9] Kdo přikrývá přestoupení, hledá lásky; ale kdo obnovuje věc, rozlučuje přátely.
[10] Více se chápá rozumného jedno domluvení, nežli by blázna stokrát ubil.
[11] Zpurný toliko zlého hledá, pročež přísný posel na něj poslán bývá.
[12] Lépe člověku potkati se s nedvědicí osiřalou, nežli s bláznem v bláznovství jeho.
[13] Kdo odplacuje zlým za dobré, neodejdeť zlé z domu jeho.
[14] Začátek svady jest, jako když kdo protrhuje vodu; protož prvé než by se zsilil svár, přestaň.
[15] Kdož ospravedlňuje nepravého, i kdož odsuzuje spravedlivého, ohavností jsou Hospodinu oba jednostejně.
[16] K čemu jest zboží v ruce blázna, když k nabytí moudrosti rozumu nemá?
[17] Všelikého času miluje, kdož jest přítelem, a bratr v ssoužení ukáže se.
[18] Člověk bláznivý ruku dávaje, činí slib před přítelem svým.
[19] Kdož miluje svadu, miluje hřích; a kdo vyvyšuje ústa svá, hledá potření.
[20] Převrácené srdce nenalézá toho, což jest dobrého; a kdož má vrtký jazyk, upadá v těžkost.
[21] Kdo zplodil blázna, k zámutku svému zplodil jej, aniž se bude radovati otec nemoudrého.
[22] Srdce veselé očerstvuje jako lékařství, ale duch zkormoucený vysušuje kosti.
[23] Bezbožný tajně béře dar, aby převrátil stezky soudu.
[24] Na oblíčeji rozumného vidí se moudrost, ale oči blázna těkají až na konec země.
[25] K žalosti jest otci svému syn blázen, a k hořkosti rodičce své.
[26] Jistě že pokutovati spravedlivého není dobré, tolikéž, aby knížata bíti měli pro upřímost.
[27] Zdržuje řeči své muž umělý; drahého ducha jest muž rozumný.
[28] Také i blázen, mlče, za moudrého jmín bývá, a zacpávaje rty své, za rozumného.