Skip to content
Opens in a new window

[1] Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,

[2] Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.

[3] Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.

[4] Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.

[5] Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.

[6] Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.

[7] Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,

[8] Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.

[9] Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?

[10] Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,

[11] V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.

[12] Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.

[13] Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.

[14] Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.

[15] A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.

[16] Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:

[17] Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,

[18] Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,

[19] Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.

[20] Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.

[21] Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.

[22] Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,

[23] (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),

[24] Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.

[25] Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.

[26] Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.

[27] Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?

[28] Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?

[29] Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.

[30] Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,

[31] Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:

[32] Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;

[33] Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.

[34] Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.

[35] Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.

Přísloví — Chapters