[1] Synu můj, slíbil-lis za přítele svého, podal-lis cizímu ruky své,
[2] Zapleten jsi slovy úst svých, jat jsi řečmi úst svých.
[3] Učiniž tedy toto, synu můj, a vyprosť se, poněvadžs se dostal v ruku přítele svého. Jdi, pokoř se, a probuď přítele svého.
[4] Nedej usnouti očím svým, a zdřímati víčkám svým.
[5] Vydři se jako srna z ruky, a jako pták z ruky čižebníka.
[6] Jdi k mravenci, lenochu, shlédni cesty jeho, a nabuď moudrosti.
[7] Kterýž nemaje vůdce, ani správce, ani pána,
[8] Připravuje v létě pokrm svůj, shromažďuje ve žni potravu svou.
[9] Dokudž lenochu ležeti budeš? Skoro-liž vstaneš ze sna svého?
[10] Maličko pospíš, maličko zdřímeš, maličko složíš ruce, abys poležel,
[11] V tom přijde jako pocestný chudoba tvá, a nouze tvá jako muž zbrojný.
[12] Člověk nešlechetný, muž nepravý chodí v převrácenosti úst.
[13] Mhourá očima svýma, mluví nohama svýma, ukazuje prsty svými.
[14] Převrácenost všeliká jest v srdci jeho, smýšlí zlé všelikého času, sváry rozsívá.
[15] A protož v náhle přijde bída jeho, rychle setřín bude, a nebudeť uléčení.
[16] Těchto šesti věcí nenávidí Hospodin, a sedmá ohavností jest duši jeho:
[17] Očí vysokých, jazyka lživého, a rukou vylévajících krev nevinnou,
[18] Srdce, kteréž ukládá myšlení nepravá, noh kvapných běžeti ke zlému,
[19] Svědka lživého, mluvícího lež, a toho, jenž rozsívá různice mezi bratřími.
[20] Ostříhejž, synu můj, přikázaní otce svého, a neopouštěj naučení matky své.
[21] Přivazuj je k srdci svému ustavičně, a k hrdlu svému je připínej.
[22] Kamžkoli půjdeš, ono tě zprovodí, když spáti budeš, bude tě ostříhati, a když procítíš, bude s tebou rozmlouvati,
[23] (Nebo přikázaní jest svíce, a naučení světlo, a cesta života jsou domlouvání vyučující),
[24] Aby tě ostříhalo od ženy zlé, od úlisnosti jazyka ženy cizí.
[25] Nežádejž krásy její v srdci svém, a nechať tě nejímá víčky svými.
[26] Nebo příčinou ženy cizoložné zchudl bys až do kusu chleba, anobrž žena cizoložná drahou duši ulovuje.
[27] Může-liž kdo skrýti oheň v klíně svém, aby roucho jeho se nepropálilo?
[28] Může-liž kdo choditi po uhlí řeřavém, aby nohy jeho se neopálily?
[29] Tak kdož vchází k ženě bližního svého, nebudeť bez viny, kdož by se jí koli dotkl.
[30] Neuvozují potupy na zloděje, jestliže by ukradl, aby nasytil život svůj, když lační,
[31] Ač postižen jsa, navracuje to sedmernásobně, vším statkem domu svého nahražuje:
[32] Ale cizoložící s ženou blázen jest; kdož hubí duši svou, tenť to činí;
[33] Trápení a lehkosti dochází, a útržka jeho nebývá shlazena.
[34] Nebo zůřivý jest hněv muže, a neodpouštíť v den pomsty.
[35] Neohlídá se na žádnou záplatu, aniž přijímá, by i množství darů dával.