[1] A v tom přistoupí k Ježíšovi Jeruzalémští zákoníci a farizeové, řkouce:
[2] Proč učedlníci tvoji přestupují ustanovení starších? Nebo neumývají rukou svých, když mají jísti chléb.
[3] A on odpovídaje, řekl jim: Pročež i vy přestupujete přikázání Boží pro ustanovení vaše?
[4] Nebo přikázal Bůh, řka: Cti otce svého i matku, a kdož by zlořečil otci neb mateři, smrtí ať umře.
[5] Ale vy pravíte: Kdož by koli řekl otci neb mateři: Dar ode mne obětovaný, tobě prospěje, by pak i neuctil otce svého neb mateře své, bez viny bude.
[6] A takž zrušili jste přikázání Boží pro své ustanovení.
[7] Pokrytci, dobře prorokoval o vás Izaiáš, řka:
[8] Přibližuje se ke mně lid tento ústy svými a rty mne ctí, ale srdce jejich daleko jest ode mne.
[9] Nadarmoť mne ctí, učíce učení, jenž jsou přikázání lidská.
[10] A svolav zástup, řekl jim: Slyšte a rozumějte.
[11] Ne to, což vchází v ústa, poskvrňuje člověka, ale což z úst pochází, toť poskvrňuje člověka.
[12] Tehdy přistoupivše učedlníci jeho, řekli mu: Víš-li, že farizeové, slyševše tu řeč, zhoršili se?
[13] A on odpovídaje, řekl: Všeliké štípení, jehož neštípil Otec můj nebeský, vykořeněno bude.
[14] Nechte jich, vůdcovéť jsou slepí slepých, a povede-li slepý slepého, oba v jámu upadnou.
[15] I odpověděv Petr, řekl jemu: Vylož nám to podobenství.
[16] Ježíš pak řekl: Ještě i vy bez rozumu jste?
[17] Nerozumíte-liž, že všecko, což v ústa vchází, do břicha jde a vypouští se ven?
[18] Ale které věci z úst pocházejí, z srdce jdou, a tyť poskvrňují člověka.
[19] Z srdceť zajisté vycházejí zlá myšlení, vraždy, cizoložstva, smilstva, krádeže, křivá svědectví, rouhání.
[20] Tyť jsou věci poskvrňující člověka. Ale neumytýma rukama jísti, toť neposkvrňuje člověka.
[21] A vyšed odtud Ježíš, bral se do krajin Tyrských a Sidonských.
[22] A aj, žena Kananejská z končin těch vyšedši, volala za ním, řkuci: Smiluj se nade mnou, Pane, synu Davidův. Dceru mou hrozně trápí ďábelství.
[23] Kterýžto neodpověděl jí slova. I přistoupivše učedlníci jeho, prosili ho, řkouce: Propusť ji, neboť volá za námi.
[24] On pak odpověděv, řekl: Nejsem poslán než k ovcem zahynulým z domu Izraelského.
[25] Ale ona přistoupivši, klaněla se jemu, řkuci: Pane, pomoz mi.
[26] On pak odpověděv, řekl: Není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
[27] A ona řekla: Takť jest, Pane. Avšak štěňata jedí drobty, kteříž padají z stolů pánů jejich.
[28] Tedy odpovídaje Ježíš, řekl jí: Ó ženo, veliká jest víra tvá. Staniž se tobě, jakž chceš. I uzdravena jest dcera její v tu hodinu.
[29] A odšed odtud Ježíš, šel podle moře Galilejského, a vstoupiv na horu, posadil se tam.
[30] I přišli k němu zástupové mnozí, majíce s sebou kulhavé, slepé, němé, polámané a jiné mnohé. I kladli je k nohám Ježíšovým, a on uzdravil je,
[31] Takže se zástupové divili, vidouce, ano němí mluví, polámaní zdraví jsou, kulhaví chodí, slepí vidí. I velebili Boha Izraelského.
[32] Ježíš pak svolav učedlníky své, řekl: Líto mi zástupu, ješto již tři dni trvají se mnou a nemají, co by jedli; a rozpustiti jich lačných nechci, aby nezhynuli na cestě.
[33] I řekli mu učedlníci jeho: I kde bychom vzali tolik chleba na této poušti, abychom takový zástup nasytili?
[34] I řekl jim Ježíš: Kolik chlebů máte? A oni řkou: Sedm a málo rybiček.
[35] I rozkázal zástupům, aby se posadili na zemi.
[36] A vzav těch sedm chlebů a ryby, učiniv díky, lámal a dal učedlníkům svým, a učedlníci zástupu.
[37] I jedli všickni a nasyceni jsou. A sebrali, což zbylo drobtů, sedm košů plných.
[38] Bylo pak těch, kteříž jedli, čtyři tisíce mužů kromě žen a dětí.
[39] A rozpustiv zástupy, vstoupil na lodí. I přišel do krajiny Magdala.