[1] V tom čase uslyšel Herodes čtvrták pověst o Ježíšovi.
[2] I řekl služebníkům svým: To jest Jan Křtitel. Onť jest vstal z mrtvých, a protož se divové dějí skrze něho.
[3] Nebo Herodes byl jal Jana a svázal jej a dal do žaláře pro Herodiadu manželku Filipa bratra svého.
[4] Nebo byl řekl jemu Jan: Nesluší tobě míti jí.
[5] A chtěv zabíti jej, bál se lidu; nebo za proroka jej měli.
[6] Když pak slaven byl den narození Herodesova, tancovala dcera Herodiady uprostřed hodovníků, i líbilo se to Herodesovi,
[7] Tak že s přísahou zaslíbil jí dáti, zač by ho prosila.
[8] A ona jsuci prve navedena od mateře své, řekla: Dej mi zde na míse hlavu Jana Křtitele.
[9] I zarmoutil se král, ale pro přísahu a pro ty, kteříž spolu s ním stolili, rozkázal jí dáti.
[10] A poslav kata, sťal Jana v žaláři.
[11] I přinesena jest hlava jeho na míse, a dána děvečce. A ona nesla ji mateři své.
[12] A přišedše učedlníci jeho, vzali tělo jeho a pochovali je; a šedše, pověděli to Ježíšovi.
[13] A uslyšev to Ježíš, plavil se odtud na lodičce na místo pusté soukromí. A uslyševše o tom zástupové, šli za ním pěšky z měst.
[14] A vyšed Ježíš, uzřel zástup mnohý. I slitovalo mu se jich, a uzdravoval nemocné jejich.
[15] A když bylo k večerou, přistoupili k němu učedlníci jeho, řkouce: Pusté jest místo toto, a čas již pominul. Rozpusť zástupy, ať jdouce do městeček, nakoupí sobě pokrmů.
[16] Ježíš pak řekl jim: Není potřebí odcházeti, dejte vy jim jísti.
[17] A oni řkou jemu: Nemáme zde, než pět chlebů a dvě rybě.
[18] Kterýžto dí jim: Přinestež mi je sem.
[19] A rozkázav zástupu posaditi se na trávě a vzav pět chlebů a dvě rybě, vzhléd v nebe, požehnal, a lámaje, dal učedlníkům chleby, a učedlníci zástupům.
[20] I jedli všickni a nasyceni jsou. I sebrali pozůstalých drobtů, dvanácte košů plných.
[21] Těch pak, kteříž jedli, bylo okolo pěti tisíců mužů, kromě žen a dětí.
[22] A ihned přinutil učedlníky své, aby vstoupili na lodí a předešli jej za moře, dokudž by nerozpustil zástupů.
[23] A rozpustiv zástupy, vstoupil na horu soukromí, aby se modlil. A když byl večer, sám byl tam.
[24] Lodí pak již byla uprostřed moře, zmítající se vlnami, nebo byl vítr odporný jim.
[25] Při čtvrtém pak bdění nočním bral se k nim Ježíš, jda po moři.
[26] A vidouce jej učedlníci po moři jdoucího, zarmoutili se, řkouce: Obluda jest. A strachem křičeli.
[27] Ale ihned Ježíš promluvil k nim, řka: Doufejtež, jáť jsem, nebojte se.
[28] I odpověděv Petr, řekl: Pane, jsi-li ty, rozkažiž mi k sobě přijíti po vodě.
[29] A on řekl: Pojď. A vystoupiv Petr z lodí, šel po vodě, aby přišel k Ježíšovi.
[30] Ale vida vítr tuhý, bál se. A počav tonouti, zkřikl, řka: Pane, pomoz mi.
[31] A ihned Ježíš vztáh ruku, ujal jej a řekl jemu: Malé víry, pročežs pochyboval?
[32] A jakž oni vstoupili na lodí, přestal vítr.
[33] Ti pak, kteříž na lodí byli, přistoupivše, klaněli se jemu, řkouce: Jistě Syn Boží jsi.
[34] A přeplavivše se, přišli do země Genezaretské.
[35] A poznavše jej muži místa toho, rozeslali po vší té krajině vůkol, a shromáždili k němu všecky neduživé.
[36] A prosili ho, aby se aspoň podolka roucha jeho dotkli. A kteřížkoli dotkli se, uzdraveni jsou.