[1] Pomíjeje Ježíš, uzřel člověka slepého od narození.
[2] I otázali se učedlníci jeho, řkouce: Mistře, kdo jest zhřešil, tento-li, čili rodičové jeho, že se slepý narodil?
[3] Odpověděl Ježíš: Ani tento nezhřešil, ani rodičové jeho, ale aby zjeveni byli skutkové Boží na něm.
[4] Jáť musím dělati dílo toho, kterýž mne poslal, dokudž den jest. Přicházíť noc, kdyžto žádný nebude moci dělati.
[5] Dokudž jsem na světě, Světlo jsem světa.
[6] To pověděv, plinul na zemi, a učinil bláto z sliny, i pomazal tím blátem oči slepého.
[7] A řekl jemu: Jdi, umej se v rybníku Siloe, jenž se vykládá: Poslaný. A on šel a umyl se, i přišel, vida.
[8] Sousedé pak a ti, kteříž jej prve vídali slepého, řekli: Však tento jest, kterýž sedával a žebral?
[9] Jiní pravili, že ten jest, a jiní, že jest podoben k němu. Ale on pravil: Já jsem.
[10] Tedy řekli jemu: Kterak jsou otevříny oči tvé?
[11] On odpověděl a řekl: Člověk ten, kterýž slove Ježíš, bláto učinil a pomazal očí mých, a řekl mi: Jdi k rybníku Siloe, a umej se. I odšed a umyv se, prohlédl jsem.
[12] I řekli jemu: Kde jest ten člověk? Řekl: Nevím.
[13] Tedy přivedli toho, kterýž někdy byl slepý, k farizeům.
[14] Byla pak sobota, když Ježíš učinil bláto a otevřel oči jeho.
[15] I tázali se ho opět i farizeové, kterak by prozřel. On pak řekl jim: Bláto položil mi na oči, a umyl jsem se, i vidím.
[16] Tedy někteří z farizeů řekli: Tento člověk není z Boha, nebo neostříhá soboty. Jiní pravili: Kterak může člověk hříšný takové divy činiti? I byla různice mezi nimi.
[17] Tedy řekli opět slepému: Co ty o něm pravíš, že otevřel oči tvé? A on řekl: Že prorok jest.
[18] I nevěřili Židé o něm, by slepý byl a prozřel, až povolali rodičů toho, kterýž byl prozřel.
[19] A otázali se jich, řkouce: Jest-li ten syn váš, o kterémž vy pravíte, že by se slepý narodil? Kterakž pak nyní vidí?
[20] Odpověděli jim rodičové jeho a řekli: Vímeť, že tento jest syn náš a že se slepý narodil.
[21] Ale kterak nyní vidí, nevíme; aneb kdo jest otevřel oči jeho, myť nevíme. Však má léta, ptejte se ho, on sám za sebe mluviti bude.
[22] Tak mluvili rodičové jeho, že se báli Židů; nebo již tak byli uložili Židé, kdož by ho koli vyznal Kristem, aby byl vyobcován ze školy.
[23] Protož řekli rodičové jeho: Máť léta, ptejte se jeho.
[24] I zavolali po druhé člověka toho, kterýž býval slepý, a řekli jemu: Vzdej chválu Bohu. My víme, že člověk ten hříšník jest.
[25] I odpověděl on a řekl: Jest-li hříšník, nevím, než to vím, že byv slepý, již nyní vidím.
[26] I řekli jemu opět: Coť učinil? Kterak otevřel oči tvé?
[27] Odpověděl jim: Již jsem vám pověděl, a neslyšeli jste? Což opět chcete slyšeti? Zdaliž i vy chcete učedlníci jeho býti?
[28] I zlořečili jemu a řekli: Budiž ty sám učedlníkem jeho, ale myť jsme Mojžíšovi učedlníci.
[29] My víme, že Mojžíšovi mluvil Bůh, tento pak nevíme, odkud jest.
[30] Odpověděl ten člověk a řekl jim: Toť jest jistě divná věc, že vy nevíte, odkud jest, a otevřel oči mé.
[31] Víme pak, že Bůh hříšníků neslyší, ale kdo by byl ctitel Boží a vůli jeho činil by, toho slyší.
[32] Od věku není slýcháno, aby kdo otevřel oči slepého tak narozeného.
[33] Byť tento nebyl od Boha, nemohlť by nic učiniti.
[34] Odpověděli a řekli jemu: Ty jsi všecken se v hříších narodil, a ty náš učíš? I vyhnali jej ven.
[35] Uslyšel pak Ježíš, že jsou jej vyhnali ven. A když jej nalezl, řekl jemu: Věříš-liž ty v Syna Božího?
[36] Odpověděl on a řekl: I kdož jest, Pane, abych věřil v něho?
[37] I řekl jemu Ježíš: I viděl jsi ho, a kterýž mluví s tebou, onť jest.
[38] A on řekl: Věřím, Pane, a klaněl se jemu.
[39] I řekl jemu Ježíš: Na soud přišel jsem já na tento svět, aby ti, kteříž nevidí, viděli, a ti, jenž vidí, aby slepí byli.
[40] I slyšeli to někteří z farizeů, kteříž s ním byli, a řekli jemu: Zdali i my slepí jsme?
[41] Řekl jim Ježíš: Byste slepí byli, hříchu byste neměli; ale nyní pravíte: Vidíme, protož hřích váš zůstává.