[1] Lepší jest jméno dobré nežli mast výborná, a den smrti než den narození člověka.
[2] Lépe jest jíti do domu zámutku, nežli jíti do domu hodování, pro dokonání každého člověka, a kdož jest živ, složí to v srdci svém.
[3] Lepší jest horlení nežli smích; nebo zůřivá tvář polepšuje srdce.
[4] Srdce moudrých v domě zámutku, ale srdce bláznů v domě veselí.
[5] Lépe jest slyšeti žehrání moudrého,nežli aby někdo poslouchal písně bláznů.
[6] Nebo jako praštění trní pod hrncem, tak smích blázna. A i to jest marnost.
[7] Ssužování zajisté k bláznovství přivodí moudrého, a dar oslepuje srdce.
[8] Lepší jest skončení věci nežli počátek její; lepší jest dlouho čekající nežli vysokomyslný.
[9] Nebuď kvapný v duchu svém k hněvu; nebo hněv v lůnu bláznů odpočívá.
[10] Neříkej: Čím jest to, že dnové první lepší byli nežli tito? Nebo bys se nemoudře na to vytazoval.
[11] Dobrá jest moudrost s statkem, a velmi užitečná těm, kteříž vidí slunce;
[12] Nebo v stínu moudrosti a v stínu stříbra odpočívají. A však přednější jest umění moudrosti, přináší život těm, kdož ji mají.
[13] Hleď na skutky Boží. Nebo kdo může zpřímiti to, což on zkřivil?
[14] V den dobrý užívej dobrých věcí, a v den zlý buď bedliv; nebo i to naproti onomu učinil Bůh z té příčiny, aby nenalezl člověk po něm ničeho.
[15] Všecko to viděl jsem za dnů marnosti své: Bývá spravedlivý, kterýž hyne s spravedlností svou; tolikéž bývá bezbožný, kterýž dlouho živ jest v zlosti své.
[16] Nebývej příliš spravedlivý, aniž buď příliš moudrý. Proč máš na zkázu přicházeti?
[17] Nebuď příliš starostlivý, aniž bývej bláznem. Proč máš umírati dříve času svého?
[18] Dobréť jest, abys se onoho přídržel, a tohoto se nespouštěl; nebo kdo se bojí Boha, ujde všeho toho.
[19] Moudrost posiluje moudrého nad desatero knížat, kteříž jsou v městě.
[20] Není zajisté člověka spravedlivého na zemi, kterýž by činil dobře a nehřešil.
[21] Také ne ke všechněm slovům, kteráž mluví lidé, přikládej mysli své, poněvadž nemáš dbáti, by i služebník tvůj zlořečil tobě.
[22] Neboť ví srdce tvé, že jsi i ty častokrát zlořečil jiným.
[23] Všeho toho zkusil jsem moudrostí, a řekl jsem: Budu moudrým, ale moudrost vzdálila se ode mne.
[24] Což pak vzdálené a velmi hluboké jest, kdož to najíti může?
[25] Všecko jsem přeběhl myslí svou, abych poznal a vyhledal, i vynalezl moudrost a rozumnost, a abych poznal bezbožnost, bláznovství a nemoudrost i nesmyslnost.
[26] I našel jsem věc hořčejší nad smrt, ženu, jejíž srdce tenata, a ruce její okovy. Kdož se líbí Bohu, zachován bývá od ní, ale hříšník bývá od ní jat.
[27] Pohleď, to jsem shledal, (praví kazatel), jedno proti druhému stavěje, abych nalezl umění,
[28] Čeho pak přesto hledala duše má, však jsem nenalezl: Muže jednoho z tisíce našel jsem, ale ženy mezi tolika jsem nenalezl.
[29] Obzvláštně pohleď i na to, což jsem nalezl: Že učinil Bůh člověka dobrého, ale oni následovali smyšlínek rozličných.
[30] [Kdo se může vrovnati moudrému, a kdo může vykládati všelikou věc?