[1] Já jsem růže Sáronská, a lilium při dolinách.
[2] Jako lilium mezi trním, tak přítelkyně má mezi pannami.
[3] Jako jabloň mezi dřívím lesním, tak milý můj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla seděti, a sedímť; nebo ovoce jeho sladké jest ústům mým.
[4] Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mně.
[5] Očerstvětež mne těmi flašemi, posilňte mne těmi jablky, nebo umdlévám milostí,
[6] Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne.
[7] Zavazujiť vás přísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a laně polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtěl.
[8] Hlas milého mého, aj, onť se béře, skáče po těch horách, poskakuje na těch pahrbcích.
[9] Podobný jest milý můj srně aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stěnou naší, vyhlédá z oken, patří skrze mříži.
[10] Ozval se milý můj, a řekl mi: Vstaň, přítelkyně má, krásná má, a poď.
[11] Nebo aj, zima pominula, prška přestala a odešla.
[12] Kvítíčko se ukazuje po zemi, čas prozpěvování přišel, a hlas hrdličky slyší se v krajině naší.
[13] Fík vypustil holičky své, a réví rozkvetlé vydalo vůni. Vstaniž, přítelkyně má, krásná má, a poď.
[14] Holubičko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši příkré, ukaž mi oblíčej svůj, nechať slyším hlas tvůj; nebo hlas tvůj libý jest, a oblíčej tvůj žádostivý.
[15] Zlapejte nám lišky, lišky maličké, ješto škodu dělají na vinicích, poněvadž vinice naše kvete.
[16] Milý můj jest můj, a já jeho, jenž pase mezi lilium.
[17] Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, připodobni se, milý můj, srně neb mladému jelenu na horách Beter.