[1] Píseň nejpřednější z písní Šalomounových.
[2] Ó by mne políbil políbením úst svých; nebo lepší jsou milosti tvé nežli víno.
[3] Pro vůni masti tvé jsou výborné, mast rozlitá jméno tvé; protož tě mladice milují.
[4] Táhniž mne, a poběhnem za tebou. Uvedltě mne král do pokojů svých, plésati a veseliti se v tobě budeme, a vychvalovati milosti tvé více než víno; upřímí milují tě.
[5] Jsemť černá, ale milostná, ó dcery Jeruzalémské, tak jako stanové Cedarští, jako opony Šalomounovy.
[6] Nehleďte na mne, žeť jsem snědá, nebo jsem obhořela od slunce. Synové matky mé rozpálivše se proti mně, postavili mne, abych ostříhala vinic, a vinice své nehlídala jsem.
[7] Oznam mi ty, kteréhož miluje duše má, kde paseš? Kde dáváš odpočinutí o poledni? Nebo proč mám býti tak jako poběhlá při stádích tovaryšů tvých?
[8] Jestliže nevíš, ó nejkrašší mezi ženami, vyjdi po šlepějích ovcí, a pas kozlátka svá podlé obydlí pastýřů.
[9] Jízdě v vozích Faraonových připodobňuji tě, ó milostnice má.
[10] Líce tvá okrášlena jsou ozdobami, a hrdlo tvé halžemi.
[11] Ozdob zlatých naděláme tobě s proměnami stříbrnými.
[12] Dotud, dokudž král stolí, nardus můj vydává vůni svou.
[13] Svazček mirry jest mi milý můj, na prsech mých odpočívaje.
[14] Milý můj jest mi hrozen cyprový na vinicích v Engadi.
[15] Aj, jak jsi ty krásná, přítelkyně má, aj, jak jsi krásná! Oči tvé jako holubičí.
[16] Aj, jak jsi ty krásný, milý můj, jak utěšený! I to lůže naše zelená se.
[17] Trámové domů našich jsou z cedrů, a pavlače naše z boroví.