[1] I sešli se k němu farizeové a někteří z zákoníků, kteříž byli přišli z Jeruzaléma.
[2] A uzřevše některé z učedlníků jeho obecnýma rukama (to jest neumytýma) jísti chleby, reptali o to.
[3] Nebo farizeové i všickni Židé nejedí, leč by ruce umyli, držíce ustanovení starších.
[4] A z trhu přijdouce nejedí, leč se umyjí. A jiné mnohé věci jsou, kteréž přijali, aby zachovávali, jako umývání koflíků, žejdlíků a medenic i stolů.
[5] Potom otázali se ho farizeové a zákoníci: Proč učedlníci tvoji nezachovávají ustanovení starších, ale neumytýma rukama jedí chléb?
[6] On pak odpověděv, řekl jim: Dobře o vás pokrytcích prorokoval Izaiáš, jakož psáno jest: Lid tento rty mne ctí, srdce pak jejich daleko jest ode mne.
[7] Ale nadarmoť mne ctí, učíce učení, kterážto nejsou než ustanovení lidská.
[8] Nebo opustivše přikázání Boží, držíte ustanovení lidská, totiž umývání žejdlíků a koflíků; a jiné mnohé věci těm podobné činíte.
[9] I pravil jim: Čistě vy rušíte přikázání Boží, abyste ustanovení své zachovali.
[10] Nebo Mojžíš pověděl: Cti otce svého i matku svou, a kdož by zlořečil otci nebo mateři, ať smrtí umře.
[11] Ale vy pravíte: Řekl-li by člověk otci neb mateři: Korban, to jest, dar, kterýžkoli jest ode mne, toběť prospěje,
[12] A nedopustíte mu nic více učiniti otci svému nebo mateři své,
[13] Rušíce přikázání Boží ustanoveními vašimi, kteráž jste ustanovili. A mnohé těm podobné věci činíte.
[14] I svolav všecken zástup, pravil jim: Slyšte mne všickni a rozumějte.
[15] Nic není z zevnitřku vcházejícího do člověka, což by jej poskvrniti mohlo; ale to, což pochází z něho, toť jest, což poskvrňuje člověka.
[16] Má-li kdo uši k slyšení, slyš.
[17] A když všel do domu od zástupu, tázali se ho učedlníci jeho o tom podobenství.
[18] I řekl jim: Tak jste i vy nerozumní? Což nerozumíte, že všecko, což z zevnitřku do člověka vchází, nemůže ho poskvrniti?
[19] Nebo nevchází v srdce jeho, ale v břicho, a potom ven vychází, čistěci všeliké pokrmy.
[20] Ale pravil, že to, což pochází z člověka, to poskvrňuje člověka.
[21] Nebo z vnitřku z srdce lidského zlá myšlení pocházejí, cizoložstva, smilstva, vraždy,
[22] Krádeže, lakomství, nešlechetnosti, lest, nestydatost, oko zlé, rouhání, pýcha, bláznovství.
[23] Všecky tyto zlé věci pocházejí z vnitřku a poskvrňují člověka.
[24] A vstav odtud, odšel do končin Týru a Sidonu, a všed do domu, nechtěl, aby kdo o něm věděl, ale nemohl se tajiti.
[25] Nebo uslyševši o něm žena, jejížto dcerka měla ducha nečistého, přišla a padla k nohám jeho.
[26] (Byla pak ta žena pohanka, Syrofenitská rodem.) I prosila ho, aby ďábelství vyvrhl z její dcery.
[27] Ale Ježíš řekl jí: Nechať se prve nasytí synové; nebť není slušné vzíti chléb synů a vrci štěňatům.
[28] A ona odpověděla a řekla mu: Ovšem, Pane, nebo štěňátka jedí pod stolem drobty synů.
[29] I řekl jí: Pro tu řeč jdi, vyšloť jest ďábelství z tvé dcery.
[30] I odšedši do domu svého, nalezla děvečku, ana leží na loži, a ďábelství z ní vyšlo.
[31] Tedy odšed zase z končin Tyrských a Sidonských, přišel k moři Galilejskému, prostředkem krajin Desíti měst.
[32] I přivedli jemu hluchého a němého, a prosili ho, aby na něj ruku vzložil.
[33] A pojav jej soukromí ven z zástupu, vložil prsty své v uši jeho, a plinuv, dotekl se jazyka jeho.
[34] A vzezřev k nebi, vzdechl, a řekl jemu: Effeta, to jest, otevři se.
[35] A hned otevříny jsou uši jeho, a rozvázán jest svazek jazyka jeho, i mluvil právě.
[36] I přikázal jim, aby žádnému nepravili. Ale jakžkoli on jim přikazoval, předce oni mnohem více ohlašovali.
[37] A převelmi se divili, řkouce: Dobře všecky věci učinil. I hluchým rozkázal slyšeti, i němým mluviti.