[1] Nechciť pak, abyste nevěděli, bratří, že otcové naši všickni pod oblakem byli, a všickni moře přešli,
[2] A všickni v Mojžíše pokřtěni jsou v oblace a v moři,
[3] A všickni týž pokrm duchovní jedli,
[4] A všickni týž nápoj duchovní pili. Pili zajisté z duchovní skály, kteráž za nimi šla; a ta skála byl Kristus.
[5] Ale ne ve mnohých z nich zalíbilo se Bohu, nebo zhynuli na poušti.
[6] Ty pak věci za příklad nám býti mají k tomu, abychom nebyli žádostivi zlého, jako i oni žádali.
[7] Protož nebuďte modláři, jako někteří z nich, jakož psáno jest: Posadil se lid, aby jedl a pil, a vstali, aby hrali.
[8] Aniž smilněme, jako někteří z nich smilnili, a padlo jich jeden den třimecítma tisíců.
[9] Ani pokoušejme Krista, jako někteří z nich pokoušeli, a od hadů zhynuli.
[10] Ani repcete, jako i někteří z nich reptali, a zhynuli od záhubce.
[11] Toto pak všecko u figuře dálo se jim, a napsáno jest k napomenutí našemu, kteříž jsme již na konci světa.
[12] A protož kdo se domnívá, že stojí, hlediž, aby nepadl.
[13] Pokušení vás nezachvátilo, než lidské. Ale věrnýť jest Bůh, kterýž nedopustí vás pokoušeti nad vaši možnost, ale způsobíť s pokušením také i vysvobození, abyste mohli snésti.
[14] Protož, moji milí bratří, utíkejtež modlářství.
[15] Jakožto opatrným mluvím. Vy suďte, co pravím.
[16] Kalich dobrořečení, kterémuž dobrořečíme, zdaliž není společnost krve Kristovy? A chléb, kterýž lámeme, zdaliž není společnost těla Kristova?
[17] Nebo jeden chléb, jedno tělo mnozí jsme; všickni zajisté z jednoho chleba jíme.
[18] Pohleďte na Izraele podle těla. Zdaliž ti, kteříž jedí oběti, nejsou účastníci oltáře?
[19] Což pak tedy dím? Že modla jest něco? Anebo že modlám obětované něco jest? Nikoli.
[20] Ale toto pravím, že, což obětují pohané, ďáblům obětují, a ne Bohu. Nechtělť bych pak, abyste vy byli účastníci ďáblů.
[21] Nebo nemůžete kalicha Páně píti a kalicha ďáblů; nemůžete účastníci býti stolu Páně a stolu ďáblů.
[22] Čili k hněvu popouzíme Pána? Zdali silnější jsme nežli on?
[23] Všecko mi sluší, ale ne všecko jest užitečné; všecko mi sluší, ale ne všecko vzdělává.
[24] Žádný nehledej svých věcí, ale jeden každý toho, což jest bližního.
[25] Všecko, což se v masných krámích prodává, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
[26] Nebo Páněť jest země i plnost její.
[27] Pozval-liť by vás pak kdo z nevěřících k stolu, a chcete jíti, vše, cožkoli bylo by vám předloženo, jezte, nic se nevyptávajíce pro svědomí.
[28] Pakli by vám někdo řekl: Toto jest modlám obětované, nejezte pro toho, jenž oznámil, a pro svědomí. Páně zajisté jest země i plnost její.
[29] Svědomí pak pravím ne tvé, ale toho druhého. Nebo proč by měla svoboda má potupena býti od cizího svědomí?
[30] A poněvadž já s díků činěním požívám, proč mi se rouhají příčinou toho, z čehož já díky činím?
[31] Protož buďto že jíte, nebo pijete, anebo cožkoli činíte, všecko k slávě Boží čiňte.
[32] Bez úrazu buďte i Židům i Řekům i církvi Boží,
[33] Jakož i já ve všem líbím se všechněm, nehledaje v tom svého užitku, ale mnohých, aby spaseni byli.