[1] Já jsem muž okoušející trápení od metly rozhněvání Božího.
[2] Zahnal mne, a uvedl do tmy a ne k světlu.
[3] Toliko proti mně se postavuje, a obrací ruku svou přes celý den.
[4] Uvedl sešlost na tělo mé a kůži mou, a polámal kosti mé.
[5] Zastavěl mne a obklíčil přeodpornou hořkostí.
[6] Postavil mne v tmavých místech jako ty, kteříž již dávno zemřeli.
[7] Ohradil mne, abych nevyšel; obtížil ocelivý řetěz můj.
[8] A jakžkoli volám a křičím, zacpává uši před mou modlitbou.
[9] Ohradil cesty mé tesaným kamenem, a stezky mé zmátl.
[10] Jest nedvěd číhající na mne, lev v skrejších.
[11] Cesty mé stočil, anobrž roztrhal mne, a na to mne přivedl, abych byl pustý.
[12] Natáhl lučiště své, a vystavil mne za cíl střelám.
[13] Postřelil ledví má střelami toulu svého.
[14] Jsem v posměchu se vším lidem svým, a písničkou jejich přes celý den.
[15] Sytí mne hořkostmi, opojuje mne pelynkem.
[16] Nadto potřel o kameníčko zuby mé, vrazil mne do popela.
[17] Tak jsi vzdálil, ó Bože, duši mou od pokoje, až zapomínám na pohodlí,
[18] A říkám: Zahynulatě síla má i naděje má, kterouž jsem měl v Hospodinu.
[19] A však duše má rozvažujíc trápení svá a pláč svůj, pelynek a žluč,
[20] Rozvažujíc to ustavičně, ponižuje se ve mně.
[21] A přivodě sobě to ku paměti, (naději mám),
[22] Že veliké jest milosrdenství Hospodinovo, když jsme do konce nevyhynuli. Nepřestávajíť zajisté slitování jeho,
[23] Ale nová jsou každého jitra; převeliká jest pravda tvá.
[24] Díl můj jest Hospodin, říká duše má; protož naději mám v něm.
[25] Dobrý jest Hospodin těm, jenž očekávají na něj, duši té, kteráž ho hledá.
[26] Dobré jest trpělivě očekávajícímu na spasení Hospodinovo.
[27] Dobré jest muži tomu, kterýž by nosil jho od dětinství svého,
[28] Kterýž by pak byl opuštěn, trpělivě se má v tom, což na něj vloženo,
[29] Dávaje do prachu ústa svá, až by se ukázala naděje,
[30] Nastavuje líce tomu, kdož jej bije, a sytě se potupou.
[31] Neboť nezamítá Pán na věčnost;
[32] Nýbrž ačkoli zarmucuje, však slitovává se podlé množství milosrdenství svého.
[33] Netrápíť zajisté z srdce svého, aniž zarmucuje synů lidských.
[34] Aby kdo potíral nohama svýma všecky vězně v zemi,
[35] Aby nespravedlivě soudil muže před oblíčejem Nejvyššího,
[36] Aby převracel člověka v při jeho, Pán nelibuje.
[37] Kdo jest, ješto když řekl, stalo se něco, a Pán nepřikázal?
[38] Z úst Nejvyššího zdali nepochází zlé i dobré?
[39] Proč by tedy sobě stýskal člověk živý, muž nad kázní za hříchy své?
[40] Zpytujme raději a ohledujme cest našich, a navraťme se až k Hospodinu.
[41] Pozdvihujme srdcí i rukou svých k Bohu silnému v nebe.
[42] Myť jsme se zpronevěřili, a zpurní jsme byli, protož ty neodpouštíš.
[43] Obestřels se hněvem a stiháš nás, morduješ a nešanuješ.
[44] Obestřels se oblakem, aby nemohla proniknouti k tobě modlitba.
[45] Za smeti a povrhel položil jsi nás u prostřed národů těchto.
[46] Rozdírají na nás ústa svá všickni nepřátelé naši.
[47] Strach a jáma potkala nás, zpuštění a setření.
[48] Potokové vod tekou z očí mých pro potření dcery lidu mého.
[49] Oči mé slzí bez přestání, proto že není žádného odtušení,
[50] Ažby popatřil a shlédl Hospodin s nebe.
[51] Oči mé rmoutí duši mou pro všecky dcery města mého.
[52] Loviliť jsou mne ustavičně, jako ptáče, nepřátelé moji bez příčiny.
[53] Uvrhli do jámy život můj, a přimetali mne kamením.
[54] Rozvodnily se vody nad hlavou mou, řekl jsem: Jižtě po mně.
[55] Vzývám jméno tvé, ó Hospodine, z jámy nejhlubší.
[56] Hlas můj vyslýchával jsi; nezacpávejž ucha svého před vzdycháním mým a voláním mým.
[57] V ten den, v němž jsem tě vzýval, přicházeje, říkávals: Neboj se.
[58] Pane, zasazuje se o při duše mé, vysvobozoval jsi život můj.
[59] Vidíš, ó Hospodine, převrácenost, kteráž se mně děje, dopomoziž mi k spravedlnosti.
[60] Vidíš všecko vymstívání se jejich, všecky úklady jejich proti mně.
[61] Slýcháš utrhání jejich, ó Hospodine, i všecky obmysly jejich proti mně,
[62] Řeči povstávajících proti mně, a přemyšlování jejich proti mně přes celý den.
[63] Pohleď, jak při sedání jejich i povstání jejich jsem písničkou jejich.
[64] Dej jim odplatu, Hospodine, podlé díla rukou jejich.
[65] Dej jim zatvrdilé srdce a prokletí své na ně.
[66] Stihej v prchlivosti, a vyhlaď je, ať nejsou pod nebem tvým.