[1] Protož prosímť vás já vězeň v Pánu, abyste hodně chodili, jakž sluší na povolání vaše, kterýmž povoláni jste,
[2] Se vší pokorou, tichostí, i s snášelivostí, snášejíce se vespolek v lásce,
[3] Usilujíce zachovávati jednotu Ducha v svazku pokoje.
[4] Jedno jest tělo, a jeden Duch, jakož i povoláni jste v jedné naději povolání vašeho.
[5] Jeden Pán, jedna víra, jeden křest,
[6] Jeden Bůh a Otec všech, kterýž jest nade všecko, a skrze všecko, i ve všech vás.
[7] Jednomu pak každému z nás dána jest milost podle míry obdarování Kristova.
[8] Protož dí Písmo: Vstoupiv na výsost, jaté vedl vězně, a dal dary lidem.
[9] Ale to, že vstoupil, co jest, jediné že i sstoupil prve do nejnižších stran země?
[10] Ten pak, jenž sstoupil, onť jest, kterýž i vstoupil vysoko nade všecka nebesa, aby naplnil všecko.
[11] A onť jest dal některé zajisté apoštoly, některé pak proroky, jiné evangelisty, jiné pastýře a učitele,
[12] Pro spořádání svatých, k dílu služebnosti, k vzdělání těla Kristova,
[13] Až bychom se sběhli všickni v jednotu víry a známosti Syna Božího, v muže dokonalého, v míru postavy plného věku Kristova,
[14] Abychom již více nebyli děti, zmítající se a točící každým větrem učení v neustavičnosti lidské, v chytrosti k oklamávání lstivému;
[15] Ale pravdu činíce v lásce, rosťme v něj všelikterak, v toho, kterýž jest hlava, totiž Kristus,
[16] Z kteréhožto všecko tělo příslušně spojené a svázané po všech kloubích přisluhování, podle vnitřní moci v míru jednoho každého údu, zrůst těla činí, k vzdělání svému v lásce.
[17] A protož totoť pravím a osvědčuji v Pánu, abyste již více nechodili, jako i jiní pohané chodí, v marnosti mysli své,
[18] Zatemnění v rozumu, odcizeni jsouce od života Božího, pro neznámost, kteráž jest v nich z zatvrzení srdce jejich.
[19] Kteřížto zoufavše sobě, vydali se v nestydatost, aby všelikou nečistotu páchali s chtivostí.
[20] Ale vy ne tak jste se vyučili následovati Krista,
[21] Ač jestliže jste ho slyšeli a o něm byli vyučeni, jakž ta jest pravda v Ježíšovi,
[22] Totiž, složiti ono první obcování podle starého člověka, rušícího se, podle žádostí oklamávajících,
[23] Obnoviti se pak duchem mysli vaší,
[24] A obléci nového člověka, podle Boha stvořeného, v spravedlnosti a v svatosti pravdy.
[25] Protož složíce lež, mluvtež pravdu jeden každý s bližním svým; nebo jsme vespolek údové.
[26] Hněvejte se, a nehřešte; slunce nezapadej na hněvivost vaši.
[27] Nedávejte místa ďáblu.
[28] Kdo kradl, již více nekraď, ale raději pracuj, dělaje rukama svýma, což dobrého jest, aby měl z čeho uděliti nuznému.
[29] Žádná řeč mrzutá nevycházej z úst vašich, ale ať jest každé promluvení dobré k vzdělání užitečnému, aby dalo milost posluchačům.
[30] A nezarmucujte Ducha svatého Božího, kterýmžto znamenáni jste ke dni vykoupení.
[31] Všeliká hořkost, a rozzlobení se, i hněv, i křik, i rouhání buď odjato od vás, se vší zlostí,
[32] Ale buďte k sobě vespolek dobrotiví, milosrdní, odpouštějíce sobě vespolek, jakož i Bůh v Kristu odpustil vám.