[1] Protož povstali-li jste s Kristem, vrchních věcí hledejte, kdež Kristus na pravici Boží sedí.
[2] O svrchní věci pečujte, ne o zemské.
[3] Nebo zemřeli jste, a život váš skryt jest s Kristem v Bohu.
[4] Když se pak ukáže Kristus, život náš, tehdy i vy ukážete se s ním v slávě.
[5] Protož mrtvěte údy své zemské, smilstvo, nečistotu, chlípnost, žádost zlou, i lakomství, jenž jest modlám sloužení.
[6] Pro kteréžto věci přichází hněv Boží na syny zpurné.
[7] V kterýchžto hříších i vy někdy chodili jste, když jste živi byli v nich.
[8] Ale již nyní složtež i vy všecko to, hněv, prchlivost, zlobivost, zlořečení i mrzkomluvnost zapuďte od úst vašich.
[9] Nelžete jedni na druhé, když jste svlékli s sebe starého člověka s skutky jeho,
[10] A oblékli toho nového, obnovujícího se k známosti jasné, podle obrazu toho, jenž jej stvořil,
[11] Kdežto není Řek a Žid, obřízka a neobřízka, cizozemec a Scýta, služebník a svobodný ale všecko a ve všech Kristus.
[12] Protož oblectež se jako vyvolení Boží, svatí, a milí, v srdce lítostivé, v dobrotivost, nízké o sobě smýšlení, krotkost, trpělivost,
[13] Snášejíce jeden druhého a odpouštějíce sobě vespolek, měl-li by kdo proti komu jakou žalobu; jako i Kristus odpustil vám, tak i vy.
[14] Nadto pak nade všecko oblečeni buďte v lásku, kteráž jest svazek dokonalosti.
[15] A pokoj Boží vítěziž v srdcích vašich, k němuž i povoláni jste v jedno tělo; a buďtež vděčni.
[16] Slovo Kristovo přebývejž v vás bohatě se vší moudrostí; učíce a napomínajíce sebe vespolek Žalmy, a zpěvy, a písničkami duchovními, s milostí zpívajíce v srdci vašem Pánu.
[17] A všecko, cožkoli činíte v slovu nebo v skutku, všecko čiňte ve jménu Pána Ježíše, díky činíce Bohu a Otci skrze něho.
[18] Ženy poddány buďte mužům svým tak, jakž sluší, v Pánu.
[19] Muži milujte ženy své, a nemějtež se přísně k nim.
[20] Dítky poslouchejte rodičů ve všem; nebo to jest dobře libé Pánu.
[21] Otcové nepopouzejte k hněvivosti dítek svých, aby sobě nezoufaly.
[22] Služebníci poslušni buďte ve všem pánů svých tělesných, ne na oko toliko sloužíce, jako ti, jenž se usilují lidem líbiti, ale v sprostnosti srdce, bojíce se Boha.
[23] A všecko, což byste koli činili, z té duše čiňte, jakožto Pánu, a ne lidem,
[24] Vědouce, že ode Pána vzíti máte odplatu věčného dědictví; nebo Pánu Kristu sloužíte.
[25] Kdož by pak nepravost páchal, odměnu své nepravosti vezme. A neníť přijímání osob u Boha.