[1] Dále pak, bratří, modlte se za nás, aby slovo Páně rozmáhalo se a slaveno bylo, jako i u vás,
[2] A abychom vysvobozeni byli od nezbedných a zlých lidí. Neboť ne všech jest víra.
[3] Ale věrnýť jest Pán, kterýž utvrdí vás a ostříhati bude od zlého.
[4] Doufámeť pak v Pánu o vás, že to, což vám předkládáme, činíte i činiti budete.
[5] Pán pak spravujž srdce vaše k lásce Boží a k trpělivému očekávání Krista.
[6] Přikazujemeť pak vám, bratří, ve jménu Pána našeho Jezukrista, abyste se oddělovali od každého bratra, kterýž by se choval neřádně a ne podle naučení vydaného, kteréž přijal od nás.
[7] Nebo sami víte, kterak jest potřebí následovati nás, poněvadž jsme se nechovali mezi vámi neslušně.
[8] Aniž jsme darmo chleba jedli u koho, ale s prací a s těžkostí, ve dne i v noci dělajíce, abychom žádnému z vás nebyli k obtížení.
[9] Ne jako bychom neměli k tomu práva, ale abychom se vám za příklad vydali, abyste nás následovali.
[10] Nebo i když jsme byli u vás, to jsme vám předkládali: Kdož nechce dělati, aby také nejedl.
[11] Slyšímeť zajisté, že někteří mezi vámi chodí nezpůsobně, nic nedělajíce, ale v neužitečné věci se vydávajíce.
[12] Protož těm, kteříž takoví jsou, přikazujeme, a napomínáme jich skrze Pána našeho Jezukrista, aby pokojně pracujíce, svůj chléb jedli.
[13] Vy pak, bratří, neoblevujte dobře činíce.
[14] Pakli kdo neuposlechne skrze psaní řeči naší, toho znamenejte, a nemějte s ním nic činiti, ať by se zastyděl.
[15] Avšak nemějte ho za nepřítele, ale napomínejte jako bratra.
[16] Sám pak Pán pokoje dejž vám vždycky pokoj všelijakým způsobem. Pán budiž se všemi vámi.
[17] Pozdravení mou vlastní rukou Pavlovou, což jest za znamení v každém listu. Takť obyčejně píši.
[18] Milost Pána našeho Jezukrista budiž se všemi vámi. Amen. Druhý list k Tessalonicenským psán byl z Atén.